Dnes je: 16. 09. 2019

Nejbližší významný den:
22. 9. Páťa

Svátek má:

Oddílové schůzky jsou opět ve středu - mladší od 16,30 do 18,00 hod a starší od 18,00 do 19,30 hod.

Přihlašování:

login:

heslo:

Pro zobrazení článků určených jen pro členy zadejte jméno i heslo přezdívku Verči
Nejnovější fotky:






 


Tábor 2017

Zprávičky a sem tam fotku z putování první etapy letošního tábora můžete vidět na našich facebookových stránkách:

https://www.facebook.com/groups/344094402331235/?multi_permalinks=1571908332883163&notif_t=like&notif_id=1500878506075805.

CELÉ TÁBOROVÉ DOBRODRUŽSTVÍ JE POPSÁNO ZDE.

Všechny fotky z táborového putování nejdete ZDE.

Všechny fotky ze stálého tábora najdete
ZDE.

Legenda praví …

 

Jak to všechno začalo? Jednoduše, legendou.

 

Vládl kdysi zemi moudrý a mocný král. Celá jeho dynastie byla považována za chytrou a spravedlivou. Chránil zemi před nájezdníky a spravedlivě řešil vzniklé vnitřními spory. Všeobecně se staral o poklidnější život svého lidu.

Od nepaměti bylo odznakem jeho postavení pět mocných artefaktů, o kterých se říkalo, že je stvořili sami bohové za svitu měsíce.

Nic však netrvá věčně, a tak i klid a mír byl nakonec porušen. Závist a touha po moci a vládě celé země zaslepila zlé vladaře z Černého a Proklatého hrabství. Jejich podlost a krutost a touha po moci byla neúprosná. Dlouhou dobu vymýšleli, jak se k moci dostat a klidné království a celou vládu získat. Podnikali čím dál tím častější přepady hraničních sídel a snažili se o získání mocných artefaktů. Oba dva přisuzovali artefaktům kouzlo dobra a klidu.

Tak započal boj o trůn. Vzduch se naplnil kouřem a zemí nasákla krev nevinných. Vrcholem celého boje o moc bylo povolání mocného draka Šupiňáka, který měl vladaři z Prokletého hrabství pomoci zvítězit. Jak jen mohl tak pošetile doufat, že dokáže nelidské stvoření ovládnout? Drak Šupiňák se přehnal zemí a dovršil spoušť, kterou započali oba vladaři.

Při celé mele zabil i vladaře z Černého a Prokletého hrabství. Podařilo se mu ukrást královské artefakty, které odnesl do jiných míst. Moudrý a mocný král beze stopy zmizel. Zbyli po něm 4 potomci Mamiš, Sado, Verja a Zdevoj.

Tak lidé přišli o přízeň a dary bohů i o krále a začala staletí bezvládí a chaosu. Už nikdy se nikomu nepodařilo zjednat pořádek.

Existuje legenda starší než čas, která to vše předpověděla. Mluvila o pádu královského rodu i

o příchodu draka. Konec této legendy však dává lidem naději:

Třikráte po tři staletí lidé i země pykati budou za hříchy mocných,

než hrdina krve královské se zjeví, ve zbroji dávných vládců oděný, a na královský trůn usedne, by bezvládí a chaos ukončil…

Devět set let již uplynulo a po hrdinovi královské krve ani památky. Staré rukopisy jsou ztracené a rodokmeny už nikdo nehlídá.

Nejeden šlechtic zkoušel prohlásit se za dědice trůnu, avšak dávné artefakty, jediný důkaz, který by jeho právo prokázal, nikdo nepřinesl.

Co když se dědicové po dávné válce vydali do světa a jejich krev se smísila s prostým lidem?

Co když někdo z obyčejných dobrodruhů, jakých je v zemi plno, je předurčen stát se králem země? Co když jsi to právě ty?

 

A co dále? Dále se podle legendy utvořily 4 družiny. Každá družina ještě před začátkem tábora spolu tajně spolupracovala a tvořila hry pro získání schopnosti a následných vlastností. A mimo jiných věcí si i vymyslela stejné oděvy. A proč? No, protože přišla královská prosba.

 

My, tvůj otec, tvůj král,

dáváme Ti v moc, naši rodinnou schopnost pohybovou (MaMiš), vědění (VerJa), vidění (SaDo), uměleckou (ZdeVoj) a nadpřirozenost (VerJa)

Neb časy jsou velmi zlé, ale dobro se určitě dostaví.

Šiř tuto schopnost dále. Nezapomeň však, že jen člověk dobrý a vnímavý

má možnost schopnost získat a třemi vlastnosti ji rozvíjet.

Suď dobře,komu svou výjimečnost poskytneš a koho v ní zdokonalíš.

Nenechej každého získat to co mu právem nenáleží.

Tak vůle má a prosba má.

 

Tvůj milující otec.

 

 

PUŤÁK

 

Den první - neděle 23.7.

 

Tak nám to všechno pěkně začalo. Na cestu do neznáma se vydává 17 dobrodruhů a 3 hafani. Sešli jsme se odpoledne po velkém dešti v klubovně. Rodiče se rozkoukali, kdo co všechno nese a opustili nás.

Naše královské družiny měly poslední šanci na dovybavení věcí z klubovny.. Rozdal se první příděl peněz na potraviny a vyrazilo se směr Kaufland udělat první zásoby. Zde jsme přečkali další dešťovou smršť. A hurá do neznáma. . Cesta nás zavedla do Velichovek na Plecháčovic zahradu.. Tady jsme se podle staré listiny, kterou Mamča objevila v kadiboudě, dozvěděli, že zemi, které vládl mocný král, vladaři z Černého a Prokletého hrabství sebrali, s pomocí draka Šupiňáka, 4 vzácné artefakty. Drak způsobil v celé zemi velkou melu, odletěl pryč s artefakty a stačil zabít zlé vladaře. Tím nastaly zlé časy a podle legendy se hledají ztracené artefakty.

Družiny dědiců:

MAMIŠ – Míša, Matěj, Dominik C., Kabelka a Pája

SADO - Sabča, Dominik D., Kačka a Luky

VERJA - Verča, Jarda, Áda a Mýša

ZDEVOJZdéna, Vojta, Denda a Páťa

 

Všichni účastníci puťáku byli obdarováni houpacími sítěmi, které se hned hodily na první přenocování. Každá družina hned předvedla svůj společný oděv. Po grilovaných buřtech, hranolkách a cuketě, se hrála oblíbená hra Kráva a pak už se šlo spát do sítí.

Zapsal ZdeVoj

 

 

Den druhý - pondělí 24.7.

 

Dnes má den Mamiš! V 8 hodin nás budí budík a zároveň Káťa. Všichni rozespalí jdeme snídat a čeká nás první poslání od Mamiše. Dozvídáme se, že nás čeká cesta plná úkolů, tak jsme se sbalili a vydali se podle instrukcí na cestu. Hned u prvního úkolu jsme zjistili, že se jedná POHYBOVOU schopnost. V zahradě u dvou babiček jsme museli vylézt na strom, na kterém si každý sebral vajíčko. Abychom věděli, kudy jít dál, museli jsme zazpívat hluché babičce

Dále se vydáváme přes Velichovky po šipkách. Začínáme plnit pohybové úkoly. Na cestě do Litíče plníme další úkol – hod míčkem. A pokračujeme dále po šipkách směr Nová Amerika.

Po cestě hrajeme oblíbenou hru Mravenci. Před obědem máme ještě jednu hru – „sumo zápasy“. Vyhrává družina Verja.

Následuje vaření a oběd v lese nad Kašovem. Někdo má fazolky, jiní špagetky – zkrátka, co si kdo nakoupil. (Psí smečka obědvá to, co si ostatní neuhlídají).

Po obědě a poledním klidu jsme se dokouleli k dalšímu úkolu - prolézání rolničkovou pavučinou. Pokračujeme dál k Betlémské cestě, kde plníme úkol – „závod svázaných nohou“, ve kterém dominovala družina Zdevoj. Šipky nás vedly dále Novodobou křížovou cestou až do Žirče. Před branou zdejšího parku plníme poslední úkol – nejdelší družinový skok. Zde se nám také zadařilo . Tady už nás vítá družina Mamiš a oznamuje nám, že dnešní přespání bude v a altánu. To jsme s radostí uvítali, uvelebili se a navečeřeli. Jelikož začalo pršet, naše zábava dále pokračovala ve spacácích. Hráli jsme slovní fotbal pomocí hádanek. Za plného veselí jsme se uložili k spánku. Jediný, kdo spal mimo altán byl Dominik s Vojtou. Těm k spánku posloužil krámek s trhů.

Zapsal ZdeVoj

 

Den třetí - úterý 25.7.

 

Druhý den je před námi. Dnes vede celý den skupinka Verja. Vstáváme časně z rána, abychom stihli všechno, co si pro nás Verja připravili. Hned ráno jsme se dozvěděli, že se jedná o schopnost VĚĎĚNÍ.

Jako první úkol byla hádanka zaměřená na matematiku. Bylo to o tom, kolik let je letadlu. To jsme všichni hravě zvládli a vydali jsme se dál po šipkách, až k dalšímu úkolu. Úkol č. 2 spočíval v tom, že jsme měli vypočítat, kolik oranžových balónků je na drátech na vzdálenost 1,5 km. Tohle už nám dalo celkem zabrat, ale nakonec jsme to taky zvládli ��. Jako další úkol si pro nás Verja připravili „útěk z bludiště“ Po špičkách jsme se potom vydali k poslednímu úkolu a to vypočítat čísla ze značky. Po vypočítání tohoto čísla jsme si přečetli vzkaz od Verji. Stálo tam, že máme do 12,30 volno, ale přesně v 12,30 máme stát před ZOO ve Dvoře Králové. Tak jsme si rychle skočili do Kaufu nakoupit a vydali jsme se do ZOO.

Před ZOO nás přivítala Verja, který nám řekl, kde si můžeme uvařit. Někdo měl polévku, někdo nudle s mákem, někdo špenát s těstovinami, prostě to, co jsme si uvařili. „Už je 12,30“ zavolala Mamča a všichni jsme se vydali do ZOO. Před obědem nám ještě Zdéna dala za správný kód vstupenku a úkolové listy od Verji.

Museli jsme do daného času vyplnit různé zajímavosti o zvířátkách ze ZOO. Po vyplnění jsme se dohodli, že se vydáme na Safari. Před tím, jsme ještě stihli zajímavou přednášku o nosorožcích. Po nádherném a vtipném Safari, plného afrických zvířátek pro nás měla Mamča skvělé překvapení. „ Jupííí, jedeme autobusem“ zakřičeli jsme všichni naráz.

Po nádherných 7 km autobusem, jsme museli vystoupit v Bílé Třemešné. Na zastávce jsme v hospodě jen doplnili vodu a vydali se na obrovský kopec . V půlce cesty si pro nás Mýša připravila hádanku. Ta hádanka zní: Princezna pláče a naříká. „mám dítě, asi skočím z věže“ Kdo je otec dítěte?

Tak hotovo, kopec za námi a my už vidíme les na Zvíčině, kde si už jen uvaříme a vyhodnotíme den. Ještě před úplným vystoupáním jsme si stihli zaházet vlaštovkou a schovat se před drakem. Všichni už hodně ušlapaný jsme se uvelebili ke spánku v hamakách. Zzzzzzzzzz……

Dobrou noc.

 

Zapsalo Sado

 

Den čtvrtý - středa 26.7.

 

Středeční ráno se neslo ve znamení klidu, pohodičky a mlhy, takže se nechtělo nikomu z vyhřáté hamaky ani přístřešku. Sado nás jemně vzbudilo a odešlo pro nás připravovat další úsek puťáku.

Když jsme vstali, našli jsme vzkazík, že se nám zhoršil zrak, což byla pravda, vzkaz jsem sotva přečetla, byl totiž napsán pidi písmem. Všichni jsme si pak na stromě ulovili sluneční brýle, aby se nám zrak ještě více nezhoršil. Některé modely byly opravdu exklusivní. Pak jsme si sbalili, napapali se a vydali se na cestu.

První úkol nás čekal u Zvíčinského vysílače, byl opět psán hodně maličkým písmem a oznamoval nám, že máme hledat perly. Ty byly rozsypané po celé další cestě a vždy o ně byl veliký boj i přes to, že se ke každé perle musel udělat dřep s batohem.

Dál nás vedli šipky cestou necestou. Další úkol byl rozpoznávání mikrosvěta. Snažili jsme se identifikovat jednotlivé obrázky a zapsat si co si myslíme, že na nich je. Tento úkol nám dal velice zabrat. Dál jsme pokračovali k místu, které bylo určené pro Verču a Jardu (vyřezaný pařez se srdíčkem a monogramem V+J, který byl opět zasypaný perlami.

Následující úkol bylo překreslování obrázků pomocí dalekohledu. Zde jsme zjistili, že náš zrak je na tom skutečně velmi špatně, protože jsme se museli ještě o kus přiblížit Pak už následovalo místo u vody a mlýna, stvořené k obídku. S plnými břichy jsme vyrazili do kopce a dorazili do vesnice Kal, kde jsme měli nakreslit její krásy.

A dál zase do úmorného kopce až k autobusové zastávce, kde byly poslední perly a z které už byl vidět cíl naší cesty – Pecka. To, ale nebylo všechno, ještě jsme museli projít testem, jak dobře známe naše oči. Na dalším úseku jsme odtrhávali lístečky s částmi oka. Na konci úseku nás čekala poslední zpráva, že poslední úkol nás čeká na zřícenině hradu. Vůbec se nám nechtělo, ale vydali jsme se tím směrem. Tady jsme museli najít na papíře plné očí očko, které je jiné než ostatní. Byl to opravdu těžký úkol !!! ( Udělali jsme společný převrat a jedno stejné oko jsme si všichni stejně upravili).

A pak už šupky dupky do kempu, kde jsme se najedli, osprchovali a strávili deštivou noc na pódiu, připravené pro countryfestival.

 

Zapsala Verja

Den pátý - čtvrtek 27.7.

 

 

Po deštivé noci, kterou jsme ale strávili v suchu na pódium, jsme se probudili do nového dne. Mezitím, co jsme snídali a balili si věci se Honey vyčůrala na trávníku (nikde nebyla žádna cedulka - zákaz pohybu psů, ta byla až daleko u dětského hřiště), což místního zaměstnance pobouřilo a došlo k mírnému incidentu. Avšak my jsme si v poklidu dobalili a vydali se na cestu.

První zastávka a úkol byl na zřícenině hradu Pecka (naštěstí jsme si mohli nechat batohy před prodejnou na náměstí). Zde jsme hledali různé zajímavosti, díky nimž se nám podařilo vyluštit tajenku křížovky.

Poté jsme si nakoupili v Copu jídlo na další dny a vydali se dál. Také nám byly rozdány černobílé obrazy hradu Pecka, které jsme měli pomocí přírodnin vybarvit. Po pár kilometrech nás čekal další úkol. Měli jsme odhadnout, kolik kroků to je k dalšímu cíli. A tak jsme šli a krokovali, až jsme došli do lesa, kde jsme hráli hru. Bylo to něco jako tichá pošta, ale pomocí pantomimy. U toho jsme se celkem pobavili a šlo se dál. Po chvilce se před námi objevil dřevěný srub, u kterého jsme si uvařili oběd. Jo, mimochodem, tento den pořádala družina Zdevoj, který nás po obědě opustil, a my se vydali po jejich stopách.

Cestou jsme potkávali na rozcestníku otázky a podle odpovědí jsme pokračovali po cestě dále. Kdo našel správnou cestu jako první získal ještě malého žolíka. Na konci této trasy nás čekala družina Zdevoj s další hrou. Tato hra byla zaměřená na spisovatele a jejich díla. Jinak jsme se v tento moment ocitli nad kempem Mostek, kam jsme v zápětí došli. Tento kemp se stal naším dnešním nocležištěm. A tak jsme si připravili naše pelechy na spaní. Uvařili jsme si večeři a nacpali si pupky. No a poté jsme navštívili galerii – další hra. Naším cílem bylo zjistit, které obrazy jsme cestou viděli. Poté jsme si dali nanuky a limču v místním bufetku, proběhlo vyhodnocení dne a my se odebrali spát. Neuběhlo ani 5 minut od chvíle, co jsme se uvelebili a spustil se velký liják. Čímž se zahájila naše evakuace, jelikož jsme měli skoro hned mokré věci. A tak se pobíhalo a přenášeli se věci do společenské místnosti kempu. Pomalu (tedy vlastně celkem rychle) se tam přesunuli všichni a sušily se věci a popíjela teplá čokoláda. Nakonec jediný Dominik st. Zůstal celou noc venku. Zbytek se uložil k spánku ve spolčence a nabíral síly na další den.

 

Jo! A dneska se získávala schopnost UMĚLECKÁ.

Zapsal Mamiš

 

Den šestý - pátek 28.7.

 

 

Po další deštivé noci jsme se všichni posilnili čajem a snídaní a chtěli jsme se vydat na cestu, ale … rozpršelo se a než přestalo, ubyla cca hodina, ale nám to nevadilo. Mamča pro nás měla připravenou hru – TELEPATII. Tahle hra nás tak začala bavit, že jsme si ji zahráli ještě znova. Mezitím novu začalo pršet a tak jsme vyšli, až když bylo tak nějak kolem jedné hodiny nebo kolik vůbec bylo. No prostě jsme někdy odpoledne vyrazili směr Coop.

Zde jsme nakoupili všechny poslední zásoby a už jsme si to kráčeli cestou necestou. A protože jsme už měli všichni veliký hlad, usídlili jsme se na paloučku u lesa, kde jsme si rozbalili celty a začali si vařit. Také se stihlo usušit to, co nám zmoklo.

Po vydatném obídku a „poledním klid“ obohaceném rukoherectvím Vojty, Matěj, Kačky a Ády, jsme pokračovali v naší cestě. Došli jsme až na velikou louku, kde jsme si nafoukli své pomocníky (velké balónky) a začali jsme získávat schopnost NADPŘIROZENOST s vlastností levitace. Naše pomocníky jsme museli co nejdéle pinkáním udržet ve vzduchu. A pak už jsme šli směr naše tábořiště, kde ještě tábořili poděbradští skauti a tak jsme zde pouze doplnili vodu a vydali se do obřího kopce. Tam jsme si rozložili náš poslední hamakový tábor, pěkně s výhledem na západ slunce a uvařili si zaslouženou večeři. Pak se rozšiřovala naše schopnost dál a to hrou teleportace.

Pak už jsme jen vyhodnotili den a šli spinkat do hamak. Dobrou noc, zzzzzzzzzzz………..

 

Zapsala Kačka

 

 

Den sedmý - sobota 29.7.

 

 

Poslední puťákové ráno jsme se v klidu nasnídali a užívali si poslední chvíle v hamakách. Nežli jsme se přesunuli do tábora, tak proběhlo ukončení získávání schopností a jejich vlastností a to tak, že jsme museli ukázat získané stužky a pak jsme se mohli podepsat na příslušný glejt.

Na oběd jsme se přemístili do tábora, kde jsme se postupně ubytovávali a odpočívali. Po obědě jsme (pár lidí) vyrazili do kempu na sv. Kateřinu, kde byly neobvykle naštvané opičky – asi kvůli Ádovi. Občerstvili jsme se a vrátili se zpátky do tábora, kde Vojtu čekala oslava 18. narozenin. Mezitím nás opustil Kabelka, který odjížděl s rodiči na dovolenou (děkujeme Kabelkovic za pomoc s překvápkem k narozeninám) Po oslavě jsme využívali poslední volné chvíle k odpočinku. Samozřejmě se opět skládala Rubikon kostka, ve které je králem st. Dominik. Kromě Ťukyho (správce tábořiště), který nám ještě traktůrkem posekal vysokou dorostlou trávu, dorazil i Ivoš.

Pak následovala véča – pečené kuře, chléb a caciky. Po večeři nám Ivoš odvezl Zdénu, Jardu a Honey. My jsme si ještě zahráli parlament a mafii a pak už se šlo spát.

Dobrou noc.

Zapsala Pája

 

STÁLÝ TÁBOR

 

Den osmý - neděle 30.7.

 

Ááá první ráno na stálém táboře. Vstáváme celkem pozdě a snídáme. Dopoledne trávíme přípravou uvítací řečí pro naše mladší členy, také donášíme dřevo a stěhujeme věci z přepravního auta.

K obědu máme výtečnou čínu s rýží. No a pak si užíváme poslední volné chvilky, než dorazí zbytek členů tábora. Najednou je z dálky slyšet dusot nohou a křik. A to už víme, že náš odpočinek právě skončil.

My starší jsme ještě měli volno, ale mladší měli o program postaráno. Nejdříve si vybrali stan, ve kterém budou spát. Pak byli seznámeni Zdénou a Mamčou s okolím a táborovými pravidly. Následovala večeře, hustá polévka – mňam a ještě jsme se stihli stavit u věštkyně, která rozházela kamínky směrem k nám a na každém kamínku bylo napsané jméno a znak. Později jsme zjistili, že se podle těchto znaků do zařadí mladší do družin. Matýsek, ale svůj kamínek nenašel, proto mu musela věštkyně znovu vyvěštit (pomocí barevného písku) do jaké družiny patří.

Večer se bohužel bohové zlobili, takže místo slavnostního ohně jsme chtě nechtě museli jít do stanů a schovat se před velkou bouřkou a deštěm. Tím začala, jak legenda praví, doba temna a zla.

Dobrou noc .

Zapsala Mýša a Gíťa

 

Den devátý - pondělí 31.7.

 

Po budíčku jsme měli rozcvičku a pak snídani – vánočku s máslem a čaj. Dopolední program jsme strávili malováním erbů na štíty a museli jsme se jít na chvíli zchladit do Labe. K obědu jsme měli rizoto s červenou řepou a polévku. Po obědě jsme chvíli odpočívali a pak jsme si vzali nafukovací lehátka a šli jsme dovádět do vody.

Po poledním klidu jsme ještě vyráběli praky a stříleli na terč s rytířem. Výcvik nám pomohl k další hře. Nahoře na louce jsme měli za úkol ubránit našeho rytíře, který se vezl na koni (na zádech kamaráda). Museli jsme zabránit zásahu šišky do našeho rytíře a přitom rychle převést rytíře do bezpečí.

Po hře jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna šla ještě k vodě a druhá si zahrála softball. Když jsme měli chvilku volna, uslyšeli jsme jak Verča se Sabčou křičí, že viděly draka. Vydali jsme se tím směrem, kudy drak letěl. Našli jsme jenom kůži.

K večeři jsme měli brambory na loupačku s tvarohem a mlékem. Jelikož bylo dnes pěkné počasí, mohli jsme zapálit slavnostní oheň. Zpívali jsme písničky a ještě než jsme šli spát, všichni kteří se nezúčastnili puťáku, šli na potmě nahoru na hřiště ke svíčce podepsat glejty schopností. Byla to pro ně taková stezka odvahy a všichni ji úspěšně zvládli.

Dobrou noc a sladké sny přejeme všem.

Zapsala Mýša a Gíťa

 

Den desátý - úterý 1.8.

 

 

První srpnový den začal klasicky rozcvičkou, kterou vedli Sabča a Dominikem. Dnešní den se nesl ve znamení kouzel a magie. Po snídani, hygieně a bodování jsme se všichni sešli v jídelně. Dostali jsme za úkol, aby si každý člen z týmu vyrobil amulet. Všem se to moc povedlo! Následovala hra Živé pexeso. Po uklizení jídelny se mohlo jít obědvat. Dnes špalíčky s uzeným a zelím. Pak byl polední klid, který každý strávil po svém. Někdo u vody, někdo relaxoval a pár odvážlivců šlo zkusit „chození po gumě“. Pak byla sváča a potom další hra, tentokráte v lese.

Vojtu totiž zlý čaroděj zaklel do opice a potřeboval odčarovat. Byli jsme tedy rozděleni na 5 postav – kouzelník, mág, šaman, čaroděj a zaklínač. Běhali jsme po lese a hledali zaklínadla, která jsme následovně říkali v magickém kruhu a museli jsme je ještě předvést s určeným pohybem. Takže se ukázalo kdo je na co talent. Vojtu se nám podařilo odčarovat. Po konci hry jsme vyčerpaní došli zpátky do tábora. Někdo se ještě stihl vykoupat a hrát bang a odpočinout si, a o chvíli později nastala večeře – chléb s vajíčkovou pomazánkou a čajem. Spousta lidí si přidávala i zbytky od oběda.

Pak k nám zavítala věštkyně a zavedla nás k překupníkovi. U toho jsme si mohli koupit část meče, brnění a kus legendární mapy. Dnes jsme k nákupu dostali i vstupenky na Legendární světovou show. Byla tam paní, co napálil Ádu s tím, že se hlavou pokusí hodit minci do trychtýře, který měl upevněn za gumou u kalhot. Zatím co se Áda snažil trefit minci do trychtýře, nalila mu tam paní vodu a tvrdila, že se počůral. Teď přichází člověk s modrýma ušima. Potom přišli dva kouzelníci, kteří nám ukázali kouzlo s prsty. Teď už přichází slavný Oto a ukazuje nám hodně kouzelnických legrácek. Dále přichází jeden kouzelník, který si k sobě volá pomocníka a potom začíná kouzlo s ohněm. Závěrem byla světelná show. Nežli začala, tak jsme si zazpívali Okoř a Bláznovu ukolébavku a najednou zahlídneme světla a tak se na závěrečnou show jdeme dívat. Představení končí hodem svítících tyček divákům.

Už za tmy si jdeme čistit zuby a už je i vyhlášená večerka a tak čekáme na pohádku.

Zapsal ZdeVoj

 

Den jedenáctý - středa 2.8.

 

 

Středa se nesla ve znamení smutku a hrůzy. Hned ráno nás Míša s Matějem probudili slovy „ Hnusné ráno“ a ostatní vedoucí jen probudili „špatné ráno“. Po „hnusném“ budíčku byla „hnusná rozcvička. Pak byla „hnusná“ snídaně. Snídali jsme „hnusárnu s vodou“ (chléb s másle, marmeládou a čaj). FUJ!

„Nástup“ zavolala Míša a my jsme běželi ke stožáru. Na nástupu Mamča rozdala „špatné“ službě buchty a pak nám Míša oznámila móóóc důležitou věc! A to, že se NESMÍME smát! Kdo se usměje a někdo ho uvidí, tak musí odevzdat při oslovení „Usmál jsi se“ kartičku. Vyhrává ten, co má nejvíce vlastních kartiček. Hrají všichni včetně vedoucích, takže velká pozornost. Po nástupu hra začala. Všude byly zamračené tváře, až to vypadalo, jako kdybychom všichni snědli zkažené jídlo….

Najednou jsme slyšeli hlas a tak jsme všichni vylezli… stál tam chudý farmář Hubert a ten nám řekl, že mají všude chudobu. Pole nerodí, zásoby se tenčí a zákeřňáci ostatním jídlo kradou, tak jestli by jsme mu nepomohli a nějaké jídlo mu nedali. My jsme přikývli, že ano, ale to jsme ještě nevěděli, že naše jídlo také někdo vzal! Tak jsme se ho vypravili hledat. „Máme ho“, zavolali jsme společně. Bylo na louce a Zdéna, Anička, Dominik a Vojta nám ho nechtěli dát, že je prý jejich a že ho mají málo. Tak nezbývalo nic jiného, nežli jim jídlo ukrást. O poslední kousek jídla si zahráli karty a prohráli jsme. Jídlo jsme společně donesli do jídelny. „Co s tím máme dělat?“ zeptali jsme se. „Uvařit si oběd, tak abyste se najedli!“

Pája nám řekla, ať jdeme k ohništi a tak jsme šli. U ohniště jsme se rozdělili na skupinky podle jídel. „Tak u mě je guláš, u Mýši špagety na sladko a u Káti špagety na slano a u Dendy masoto.“ Tak jsme si vzali svoje skupinky a začali jsme vytvářet ohniště. Vykopat díru a okolo dát kameny – hračka, ale zapálit oheň, to už chce nějaké úsilí! Hurá, dovařeno! Pro kousek obídku si přišel i Hubert.

„Do jídelny!“ zavolala Míša. Po umytí kotlíků jsme se všichni měli sejít opět v jídelně. Tam nám vedoucí řekli naše hygienické přestupky a my jsme zjistili, že tu máme MOR. Proto jsme museli podstoupit cestu za morovým sloupem. A taky že jo! Cesta byla plná zdravotnických vědomostí. Už nemáme mor, prošli jsme celou očistnou a náročnou trasu.

Jelikož už jste si uvařili a prošli morovou cestu, tak už nejste tak smutný a hra Nesměj se končí. Hurááá.

A tak mohla být večeře. Večeři jsme měli v tomto pořadí: česnečka + chlebík + rybičková pomazánka + tancující mrkev v pomazánce. Po vydatné večeři byl násed. Po násedu jsme si šli koupit zboží k Francůsóvi a k věštkyni, samozřejmě také. Po nakoupení všeho potřebného jsme opět šli do jídelny.

Tam jsme si vybrali, co chceme dělat. Plstit s Mamčou, hrát „zahradnické" hry se Zdénou, plést náramky s Míšou, hrát softball s Vojtou a hrát deskovky s YumYumem. Po večerních aktivitách jsme všichni šli do stanu ulehnout a Míša s Matějem nám přečetli další díl s Krysáků.

Po pohádce jsme už usínali, ale najednou se zapískalo a zavolalo se „okamžitě před stany“ – ten kdo nebyl v pyžamu, měl almaru. A pak, pak už se šlo vážně spát.

Dobrou noc!

Zapsala Káťa a Terka

 

Den dvanáctý - čtvrtek 3.8.

 

Probudili jsme se do velmi mrazivého rána. Nedokážu určit, kolik stupňů bylo, ale někteří vytáhli dokonce i bundu. K snídaní bylo mléko a lupínky. P snídani byl klasický nástup a bodování stanů.

První zmrzlá hra spočívala v tom, že jsme se museli během 50 sekund co nejvíce obléknout a vyběhnout na hřiště a až tam se začalo oteplovat. Nejvíce vrstev oblečení měla družina Verja, pak Sado, Mamiš a nejméně vrstev měla družina Zdevoj.

Druhá hra se nesla v bouřlivějším nádechu, byla totiž vyhlášena sněhová bitva. Sněhové kuličky měli podobu vodních bomb. Tahle hra podle mého názoru sklidila velký úspěch. Poté byl oběd, na který Anička s Vláďou a službou uvařili čočkovou polévku a plněné knedlíky. Mňam!! Při obědě nám Verča četla „puťákové“ dny. Po výtečném obídku a umytí ešusů byl vyhlášen zimní polední klid, ve kterém se opět rozjel kroužek plstění, deskových her a pletení náramků. Během poledního klidu začalo oteplování v podobě horké sprchy a celkové očisty. Někdo měl i V.I.P. sprchu. Pršela mu vlažná voda (déšť+teplá voda). Po umytí všech lidiček a špinavých nožiček stále probíhal polední klid, ale tentokráte už aktivní. A tak kluci hráli KanJam.

Po ukončení poledního klidu začalo plno mít několik lidí střevní problémy se zvracením. Asi nám voda přinesla virózu. Některé družiny kvůli tomu ztratily členy do další sněhové hry. Hra se jmenovala Psí spřežení a spočívala v tom, že se jezdilo v bobu mezi brankami. Na bobu seděl 1 hráč z družinky a další 4 ho vezli po slepu. Ten co seděl, jediný viděl a tak navigoval kudy mají jet. Někdo v této hře využil své získané vlastnosti a schopnosti, proto byl ve výhodě.

Po bobování nás Verča zavolala do jídelny. Tam jsme si uklidili své věci. Po uklizení nám bylo řečeno, že se bude muset dodržovat přísná hygiena pod kontrolou Klárky. Tak jsme si pořádně umyli ruce a vyrazili k ohni. Tam jsme si mohli opéct k večeři buřty nebo chleby. Po večeři jsme si šli umýt víčka od ešusů a poté šli opět do jídelny. Tam nám Verča a Zdéna řekly, že musíme mít spolu s mikinou a ponožkami alespoň 5 věcí. Všichni jsme se šli obléct, a následovalo cca 15 min volno. Poté opět do jídelny!!! Tam jsme se dozvěděli poslední hru dne Teplo X Zima.

Dozvěděli jsme se pravidla a hurá na to. Hrálo se dokud daný člověk na sobě neměl nejmíň 3 věci. Hrálo se až do úplné tmy. Touto hrou jsme přežili dobu ledovou Poté bylo bodování her a každý si natrhal své šupinky a šlo se připravovat na spaní. Každý si vyčistil zoubky, oblékl se do pyžama a šla se číst pohádka. Konec zápisu a DOBROU NOC přeje Pája, Nikča, Domča, Danda a Matýsek .

Zapsal Mamiš

Den třináctý - pátek 4.8.

 

 

Dobré ráno, vstáváme s úsměvem a jdeme na veselou rozcvičku plnou smíchu, kterou s námi provádí Zdéna. Po rozcvičce je samozřejmě snídaně, dnes formou švédského stolu. Po čištění zubů, nástupu a bodování stanů, následuje dopolední program.

Prožíváme právě dobu smíchu, radosti a hojnosti. Začínáme skákáním na vyznačené stopy a přednášením chichi-chacha-chocho. Dále zkoušíme vytvořit smácího hada, kdy si každý lehne na záda a dá hlavu na břicho souseda až vytvoří hada. Pak se první začne smát a předává smích dalšímu. Prožili jsme také špuntovou válku. Každý člen všech družinek měl lžíci a na ní položený špunt a všichni se snažili ten špunt tomu druhému shodit. Po této hře byla chvíle volna a poté hned další hra – slovní štafeta. Každý si, ale musel dát mezi zuby dřívko a přes dalších 5 členů přenést slovo od Zdény až k Vojtovi. Některá slova byla opravdu krkolomná.

Po hře následoval oběd – kroupová polévka se zeleninou a těstoviny na sladko. Po obídku a po umytí ešusů, následoval pasivní polední klid. Rozjeli se další deskové hry. Hned poté byl aktivní polední klid. Toho někteří využili ke klouzání se po plachtě a kluci šli hrát fotbal.

Poté jsme se všichni dozvěděli další hru „Sbírání lásky“. Ta spočívala v tom, že jsme museli jít do vesnice a ptát se lidí, jestli nám nenakreslí jedno srdíčko do deníčku. Deníček jsme získali vyluštěním morseovky. Byl na pláži. Čas jsme měli do půl šesté! Každý se vrátil včas a se spousty srdíček. Někteří je vtipně získali u řidičů, kteří čekali na semaforech, jelikož se v Chotěvicích opravovala silnice. Další získání srdíček mělo spoustu vtipných historek. Dokonce jsme zjistili, že Míša má ráda příkopy s bahnem, proto do nich jen tak během řeči padá.

Den smíchu, radosti a hojnosti pokračoval po malém odpočinku. Každá družina si vylosovala 3 vtipy, které si měla natrénovat a poté večer zahrát jako divadlo. Každá družina to bravůrně zvládla. Poté, aby se mohlo z „divadla“ dojít domů – do stanů, jelikož „vypli proud“, museli jsme každá družina znát svůj zvuk. Pak se došlo na náměstí (prostředek hřiště), kde se všem zavázali oči. Po zaznění zvuků se každá družinka vydala najít právě ten svůj. Nakonec všichni došli a mohlo se do tábora. Vyčistit zuby a spát- řeklo se a udělalo se. Vojta s Markétou nám nakonec dne ještě přečetli pohádku z Krysáků.

Zapsala dobrovolná hlídka

 

 

Den čtrnáctý - sobota 5.8.

 

Po ranním vstávání následovala rozcvička na téma: Boj s drakem Šupiňákem. Po rozcvičce byla snídaně a to chleba s paštikou a kakao. Dopoledne jsme strávili přípravou na zítřejší odjezd – balením. K obědu byly řízky s kaší. Po poledním klidu jsme se šli na chvilku schladit do řeky a pak jsme se připravovali na boj.

Od hlavních vedoucích našich družin jsme získali cenné informace, abychom mohli nalézt potřebné artefakty. Museli jsme mít všechny dílky mapy a meče. K mapě jsme pak dostali kouzelnou fólii, která nám ukázala, kde asi máme hledat artefakt a tak jsme hledali. Po získání všech 4 artefaktů, jsme se dozvěděli, že v lese jsou stopy od draka Šupiňáka a tak jsme šli po jeho stopách. Už předem jsme věděli, že drak je na sklonku života a tak se zde uhnízdil a chce zde zanechat své mláďata, aby se zlo dále mohlo šířit. My jsme zase věděli, že chceme zlo zneškodnit a Šupiňákovi vzít vajíčka a malé draky převychovat k dobru. Nahoře v lese jsme draka a jeho pomocníky objevili a došlo ke společnému boji. Byla zde i vědma, která nám pomáhala naše životy chránit. Drak na nás chrlil svůj sliz, ale nám všem se povedlo vajíčko si z hnízda získat.

Jelikož jsme byli vysíleni, museli jsme se jít posilnit, což znamená, že k večeři byly párky v rohlíku podávané v listu zelí. Po večeři si každá družina vybrala připravený tác se surovinami a začala dělat jednohubky. A už tu bylo závěrečné vyhlášení tábora, rozdali se ceny i za čistotu ve stanech a pak už následovala žranice. Během dne nás už opustili Luky, Anetka, Klárka a Terka. K večeru jsme se přesunuli k ohni, kde jsme spolu strávili poslední chvilky. Popovídali jsme si, zazpívali jsme si a v pozdních hodinách se šlo spát. Vlastně nás musel vyhnat déšť. Někdo spal ve stanu a někdo v jídelně a někdo nespal a psal psaníčka ostatním do obálek.

A jak to vlastně všechno dopadlo?

 

Pořadí celotáborové hry: I – ZdeVoj Úklid stanu: I- Luky a Mýša s Pájou a Dominik s Páťou

II – VerJa

III – MaMiš

IV – SaDo

Zapsala Pája a Mýša

 

Den patnáctý - neděle 6.8.

 

Ráno to vypadalo, že se nepodaří vytáhnout nikoho z pelíšků. V jídelně proběhla i menší „kanadská noc“. Někdo dal všem do bot pastu na zuby. Áda se nakonec přiznal, že to dali pouze někomu, ale jak to, že mají pastu v botách i oni? Třeba o tom Danda nebo někdo jiný něco ví ?

Nastal poslední společný budíček a rozcvička, která každého zavedla do stanu pro zubní kartáček. K snídani byl poridge a čaj a pak se jen dobalovalo a uklízelo. Po kontrole, že už jsme vše zvládli jsme si ještě v klidu zavzpomínali na celý tábor a to u sundávání vlajky. Tedy, bylo to trochu úsměvné v podání vlajkonoše Vojty, ale vlajka nakonec opustila táborový stožár a my se zvoláním AHOJ, AHOJ, AHOJ vydali na nádraží, kde nás měli čekat rodiče.

Nic se nezměnilo a rodiče opravdu na nádraží čekaly. Než jsme všichni dorazili, tak si rozebíraly do aut kufry. Vše vycházelo, tak jak jsme si naplánovali, až na to, že Nikolka asi nechtěla ještě domu a tak místo odchodu z tábořiště se odebrala zase do stanu. Je pravda, že jí nebylo dobře, tak si šla zase lehnout. Vše dobře dopadlo a i Nikolka odjela domů.

A co dodat závěrem? Byl to zase krásný kus prázdnin s prima bandou. Vyzdvihuji i to, že nikdo neměl újmu z toho, že spí ve stanu a není nikde elektřina. Každý si prošel vařením pro ostatní, protože si vaříme sami a také každý hlídal v noci tábořiště a vlajku.

Přeji všem zdárné převychování malého dráčka a v září ahojda v klubovně.

 

 

Zapsala Zdéna


 


 



Legenda praví ... -2017
Kontakt:
Mladí ochránci přirody BIMBRLATA, Na Trati 141, 551 02 Jaroměř 3
IČ: 22743235, účet: Fio banka: 2800281372/2010
e-mail: info@bimbrlata.cz
webmaster: mm@ensis.cz


© ENSiS 2011    
| Penzion Expanze Jaroměř | Baskeťáci Josefov | Jaroměř - Josefov |