Dnes je: 16. 09. 2019

Nejbližší významný den:
22. 9. Páťa

Svátek má:

Oddílové schůzky jsou opět ve středu - mladší od 16,30 do 18,00 hod a starší od 18,00 do 19,30 hod.

Přihlašování:

login:

heslo:

Pro zobrazení článků určených jen pro členy zadejte jméno i heslo přezdívku Verči
Nejnovější fotky:








Vánoční schůzka - Adventní kalendář 2016

Vánoční schůzka začala hned v nebi. Andělé  přivítali každé příchozí Bibmbrle a dali mu papír, na který si napsali své nejpřání dárku, který by chtěli mít pod stromečkem. Přaní se zase dalo zpět do andělské schránky a čeká na kontrolu při první schůzce v roce 2017.
K oddílovému stromečku se letos mohlo jen s vánoční rolničkou. Rolničku se dalo získat splněním úkolu s adventního kalendáře.  Rázem nám  vzniklo pět vánočních skupinek, které se rozběhli plnit úkoly. Každá skupinka už předem věděla, kde najde anděla Míšu, anděla Vojtu a anděla Zdénu. Andělka Mamča hlídala kalendář a otevírala vyvolená okénka. Pokud skupinka zvládla splnit úkol, získala rolničku. Pokud už se zadařilo získat tolik rolniček, kolik má skupinka členů, bylo dohráno. A tak se lovili kapříci, motaly vánočky z uzlovaček, jedlo cukroví, pil čaj, zvonilo se zvonečkem, kolébal se Ježíšek, házel se střevíc, zpívala se koleda, vystříhavala se vločka, zdobil se stromeček, zdobil se perníček, říkal se recept na perníčky, bonusově se běhalo k sobovi pro rolničky .....  Po splnění úkolů z adventního kalendáře a získání rolniček jsme se občerstvili cukrovíčkem a čajem. Abychom se příští rok opět zase sešli v plném počtu, utvořili jsme podle starých tradic pod stolem živý řetěz. Pak jsme se  přemístili  ke stromečku. Zazpívali jsme si koledy, popovídali si o uběhlém roce a konečně si rozdali oddílové dárky. Čas vánoční oddílové schůzky se rychle naplnil a už přicházeli rodiče. Takže zazvonil  "zvonec - rolnička" a oddílových lumpáren v roce 2016 je konec.  
Přeji vše naprostou vánoční pohodu a šťastný skok do roku 2017. Také ještě děkuji všem spřízněným duším našeho oddílu za veškerou pomoc.

Zdéna


P.S.  Všechny nás  pozdravuje z Kanady Kuba s mamkou, taťkou a bráchou.



  Vánoční schůzku a její příběh v obrázcích najdete ZDE.


 



 


18.12.  Ptačí hrad - jubilejní 20. ročník


Vyšli jsme za námrazy s heslem klouzáním vpřed a došli jsme se sněhem. To jen ve zkratce. Ale jinak to dooporavdy letos začalo velkou ledovkou, jak na silnici, tak i v lese. O to rychleji jsme se přesunuli na Ptačí hrad. Cestou jsme udělali naše pravidelné zastávky na hru evoluce a na skoky do vršku. Ty tedy letos byly dokonce i z "vršku" (dopadlo to dobře, protože nikdo si lidově nenamlel dr.. ústa). Pod dráty jsme si zkusili spojenýma rukama  zajiskřit. Mezitím se udělala pěkná mlha, ale i tak jsme na Ptačí hrad dorazili. Někdo to vzal rovnou přes vodní příkop a někdo to obešel. Protože někteří došli na Ptačák úplně poprvé, přečetli jsme nahlas naší památnou ceduli. Jen tak mimochodem, letos  to byl 20.ročník. Nejdříve jsme prozkoumali krmítka a budky z loňska a pak jsme se kochali novými výtvory. Rozvěsili jsme krmítka, dali zvěři pamlsky a rozdělali oheň. Opekli jsme si buřty a chleby a rozdělili se na dvě družstva. Mezitím se mlha změnila na padající sníh. Naším úkolem bylo co nejrychleji štafetovým závodem přenést napálenou svíčku na druhou stranu ptačího hradu a co nejrychleji rozsvítit zvěři jejich vánoční svíčku. Závod dopadl vyrovnaně. Ještě před odchodem jsme si zkusili pantomimou ztvárnit koledy. Druhé družstvo jí po rozpoznání začalo hned zpívat. I druhé kolo bylo úspěšné. Ptačí hrad už byl celý pod sněhem a mi jsme se vydali zpět. Ještě u krmelce jsme vyhecovali Ježíška - Mamču, aby se  nám  ukázala v jesličkách. Málem musela skákat dolů, protože jí byl odebrán žebřík. Cestou nazpátek se ještě hrálo Káně letí a strhla se sněhová bitva. Kolem 13.30 jsme se už loučili a rozjížděli krásně vyvětraní do svůch domovů. Celkem nás bylo 16 a dva hafani. Do oddílových kilometrů si účastníci můžou napsat 6 km.:)

Zdéna

 

Foto je  ZDE.



 


Zdobení perníčků

V neděli 4.12.2016  pokračovalo  vánočním tvoření. Tentokrát jsme měli  zdobit perníčky.  Sešla jsem se jen já a Míša ( Kabelčička onemocněl a zbytek nahlášených nedorazil) a tak místo zdobení perníčků jsme zahájily vánoční úklid klubovny. Kolem 9,45 hod se objevila Denda s Pájou, že jdou zdobit  s námi. Takže místo zdobení nám pomohly doklidit a protože musely být  na oběd doma, rozpustily jsme náš spolek. Já s Míšou jsme to, ale nevzdaly a zdobení perníčku se rozjelo hned po obědě za účasti Bohunky a Lendi u nás doma. Zdobilo se, povídalo se a v mezičase se ujídala poleva a nějaký ten perníček. Ke konci dorazil i Vojta, který pojal zdobení velmi originálně, takže vznikaly jak nové tvary, tak nápadité obrázky, které jsme rozlušťovali. Nevím jak ostatní, aleu nás je hotovo. :)

 

Zdéna

 Foto ZDE.

Dodatek: Později jsem se dozvěděla, že zbytek nahlášených poplet temín a čekal až na další týden. Škoda.

 


 


 



Výroba adventních věnců 2016
I letos jsme dodrželi tradici a hned ráno začali tvořit věnce a svícny na dnešní první adventí neděli. Sešlo se nás 13 a bylo veselo a prima. Práce se zdařila a pocit dobře odvedené práce se dostavil. Tak přeji všem tu tolik vysněnou vánoční pohodu a klid.

 

Zapsala Zdéna

 

 

Odkaz na foto je ZDE.

 


Hra v podzemkách
12. 11. 2016


V sobotu ráno jsme se sešli v Josefově u podzemek. Přibrali jsme k nám  ještě  jednu “ zbloudilou“ brněnská rodinka, která chtěla poznat podzemky, ale v listopadu se už neprovádí.   Abychom tolik nebloudili, začali jsme prohlídkou podzemních chodeb. Provázel nás Ivoš, který cestou vzpomínal na své mládí a povídal nám různé zajímavosti o chodbách. Cestou jsme měli štěstí vidět i netopýry, kteří zde zimují. Prohlídka byla zakončena pohledem na fosforeskující (ve tmě svítící) obraz Josefova. Jak nám Ivoš řekl, tak správný josefovák se z tohoto místa ke vchodu musel vrátit sám. A tak jsme to také zkusili, ale pohromadě.

A přišel čas na naši hru. Rozdělili jsme se na skupinky po 4 lidech, zkontrolovali funkčnost baterek, vyslechli si pravidla od Zdény a začalo se. Cílem bylo nasbírat, co nejvíce sad karet od prší, které byli poschovávané v chodbách. Museli jsme dávat pozor na setkání s dalšími  skupinkami , protože při setkání proběhl boj formou karetní přebíjené. Kdo měl vyšší kartu, bral kartu soupeřovi. Celá hra trvala asi půl hodiny a vlastně do té doby, co už nebyli žádné karty k nalezení. Po ukončení jsme vylezli ven a na denním světle začali balíčkovat ve skupinkách karty. (Tedy v podzemkách bylo větší teplo než-li venku, ale světlo je světlo). :) Někdo našel karet míň, někdo víc a někdo fakt hodně :).  Po vyhodnocení jsme se ještě shodli na tom, že se ve tmě není čeho bát. Udělali jsme si na památku fotku, rozloučili se s brněnskou rodinkou a rozešli se domů.

 

Zapsala Míša


Odkaz na foto je ZDE.



Hra v podzemkách

Hra v podzemkách


Podzimky v Červeném Kostelci 2016
27. - 30. 10. 2016

 

Je čtvrtek ráno a nádraží přepadlo 25 Bimbrlat. Máme společný cíl a ten je užít si krásný podzim v přírodě. Cesta vlakem byla rychlá. Zato cesta ke srubu – klubovnám skautů byla pro některé náročnější. Je vidět, kdo je zvyklý si vše nosit sám a tak ho tíha batohu nezaskočí. Tak jsme zde. Zdá se, že nás je víc, než-li klubovny pojmou a proto zkoušíme, jak se vejdeme, když si lehneme. A je to paráda. Místa je dost, takže vybalujeme. Nákupní četa jde zajistit potraviny a zbytek průběžně obědvá. Už jsme zase všichni a vyrážíme před srub na hru družstev zvaná Kostka. Účelem je podle hodu kostky splnit úkol na stanovišti a hlavně rychle obejít všechny stanoviště. Úkoly nejsou těžké, ale když už po páté skáčete žabáky, tak vše přehodnotíte. Nakonec jsme všichni dohráli, v dobrém čase a osvěženi pitím a sváčou se vydáváme na průzkum Červeného Kostelce a hledání domku B. Němcové. Tady ještě musím dodat, že mladší Bimbrlata už našla super tunel s potokem a nechtějí už nikam dále jít. Kousek od nás je krásné dětské hřiště, které se musí vyzkoušet a prověřit, pokračujeme dále a zkoumáme. Na náměstí se kocháme kostelem a zkoumáme další hřiště. Začíná se stmívat, takže se vracíme. Po malém odpočinku a večeři už zahajujeme večerní hrátky – Poklička, Výměna míst a Parlament (ten dnes skončil nerozhodně).  Čas rychle ubíhá a zítra nás čeká celodenní výlet, takže rozpouštíme spolek a jdeme spát. Chrrrr.
 Je pátek ráno. V prvním srubu je už pěkně živo. Danda místo toho, aby otevřel okenici, tak rozsvítil, což probudilo ostatní. Ne všem se to líbilo. Ještě k tomu zjistili, že někdo zapomněl zavřít dveře, takže teplíčko odešlo pryč. Rozcvička proběhla v prvním srubu a částečně ve spacákách. Během mytí a snídaně dorazila Mamča. Máme zabaleno, rozdané jídlo na cestu a vyrážíme. Anička dává zprávu, že má vlak zpoždění, tak nás s Vláďou dojdou. Cestou lesem na Vízmburk nás uchvátily koberce muchomůrek. Provalila se také informace, že na Vízmburku budeme opékat buřty, proto někteří nesli klacky už od vstupu do lesa. Anička s Vláďou nás došli přesně na Vízmburku. Na zřícenině jsme měli štěstí na partu lidiček s koňským povozem. Využili jsme již rozdělaný oheň a poobědvali. Nutno podotknout, že jsem s Mamčou plnila přání ostatních a vyřezávali jsme různé obrázky do buřtů. Najedeno, napito, uhašeno – přesouváme se zkoumat Vízmburk. Je totiž ve fázi opravy, takže se všude nesmí. Nám to, ale stačilo k tomu, abychom jeho krásu po skupinkách ztvárnili z přírodnin. Vznikla krásná galerie a předsedkyně umělců Mamča každé dílo s příslušnou vážností zhodnotila a hlavně pochválila. Začíná být studeno a vlezlo a tak pokračujeme dále. Cestou si ještě po dvojicích zkoušíme najít svůj strom. Nejdřív jsme ke stromu dovedeni se zavázanýma očima a pak už ho hledáme bez šátku. Většina nás svůj strom našla. Hurááá. Na srub docházíme za doprovodu drobného deštíku, ale to nám nevadí. Následuje trochu odpočinku a kadeřnický salón. Během této chvíle vznikají tři divadelní spolky a dostávají část pověsti o Vízmburku a okolí. Každá společnost má jinou pověst. Úkolem divadelníků je domyslet pověst a divadelně jí ztvárnit. A máme tu vytouženou večeři – brambory na loupačku s tvarohem a mlékem. Venku už je tma a divadlo začíná. Po odehrání každé pověsti se dozvídáme, jak to ve skutečnosti bylo. Závěrem se shodujeme, že naše varianty se nám líbí víc než skutečnost. Anička s Vláďou už musí odjet a tak se loučíme a přejeme jim kratší cestování než ráno. My pokračujeme dále hrou posílání předmětů na Severní pól, hlídáním pohyblivého místa, upíry a pro starší parlament.
  A máme tady sobotu. Dnes už se v obou srubech spalo déle. Rozcvička nás probrala a snídaně nasytila. Dnes nás opouští Míša, Kája, Denda a Pája. Je nás pořád, ale dost na další skopičiny. Takže z vlastních těl tvoříme tři ponorky a vyrážíme sestřelit další dvě. Pro úspěch hrajeme tři kola. Jelikož jsou prázdniny, tak zjišťujeme, proč jsou a tím docházíme k závěru, že je státní svátek ke vzniku republiky. To je fajn, protože máme štěstí a náš bimbrlácký prezident přijel na výstavu stromů a přesunuje se za doprovodu ochranky zpět na hrad. Není to jednoduché, jelikož v okolí se pohybují atentátníci. Tak kdo vyhraje? Dominik se pouští do velké akce a pomáhá „panu prezidentovi“ – bere židli s Áňou a utíká na hrad, bohužel, ani jemu se nezadaří dojít do konce. Všichni si zaslouží svačinu a jdeme zkoušet naše nové zahradní hry – Hra rytířů, Rollors a Möllky. Jsou pěkné, pochopitelné a nenáročné. Musíme končit a jít obědvat. Polévka a kuskusové rizoto. Odpoledne vyrážíme, směr Broďák. Každý má na zádech cedulku a otázkami na ostatní musí zjistit jaká je zelenina nebo pohádková postava. Přicházíme do krásného lesa a hrajeme hru s pohlednicemi. Hledáme druhé poloviny pohlednic a přenášíme je dále. Cestou zpět ještě hrajeme škatulata, která jsou opravdu velice bojovná. Začíná tma a tak jdeme zpět. Cestou ještě nakupujeme v Penny a hurá do tepla. Odjíždějí Dominik, Matýsek a Víťa a my jdeme večeřet obalované chleby. Je to delší proces a tak se u toho ještě malují obrázky na téma 13. komnata. Venku svítí krásné hvězdy a skoro všichni hrají ve srubu hry. Já si odebírám dvojice a posílám je do lesa ke svíčce pro své kouzelné svítící dušičkové zvíře (myš nebo netopýr). Každý to zvládnul a při upírech se nám hra zvrhává na noční disco se svítícími potvůrkami. V noci se mění čas a budeme spát o hodinu déle, ale už i tak je hodně hodit a tak jdeme načerpat síly do spacáků.
 Nedělní ráno je tiché a ospalé. Mírovi není dobře, tak spí v hlavním srubu, aby byl pod větší kontrolou. Ostatní dospávají večerní řádění. Ale vstávat se musí, takže volám budíííčéééék a rozcvička. Už to začíná být lepší a začíná se i ukazovat úsměv. Snídaně je už hotová – nedělní poridge, a u něho si říkáme, co všechno se bude uklízet a kdo to udělá a podobně, prostě balení a uklízení, které není moc v oblibě. Zvládáme to v dobrém čase, takže kluci už hrají fotbal. Za chvíli se už přidává zbytek a pod vedením Mamči probíhá hra Veverky a ořechy. Dohráno, doklizeno, dobaleno. Už je tady i Jarda, který přijel pro Mamču, aby mohli jet rovnou do Náhoda. Zakřičíme si pokřik a putujeme na nádraží. K oslabenému Mírovi se přidává ještě Vaneska. Jsou, ale stateční a vše zvládají. S batohy jim pomáháme. Na nádraží máme ještě chvíli času. Už se řítí rychlík. Držíme palce, aby nebyl narvaný. Ve vlaku je docela volno, ale stejně se musíme rozdělit. Ještě, že jedeme jen půl hodiny. Jaroměř – vystupujeme. Vše se zvládlo a nás už vyhlížejí naši rodiče. K celé akci už jen dodávám, že jsme zjistili, jakého máme mezi sebou čtenáře. Luky si totiž celou domu četl a to i za chůze.

 

 

Děkuji všem za krásnou výpravu a super zábavu, ale nebudu to už dále rozmazávat :).

 

 

Zapsala Zdéna

 

 

  

 



Foto z výpravy je schované TADY.
 


Drakiáda
8. - 9.10.2016

Letošní drakiáda začala netradičně už den předem, když jsme se sešli už v sobotu na klubovně. Tady také začala mega stavba dominového bludiště, které ale spadlo dřív, než ho stavitelé stačili pustit. Po dominu jsme se vrhli na uměleckou činnost, kde jsme se pokusili namalovat náš den a ostatní poté ve večerní galerii hádali, co jsme asi přes den dělali. Taky nesmím zapomenout na čokoládu, která tekla s fontány proudem a namáčelo se do ni ovoce Mňam. Od čokolády byli všichni a všechno! Po dobrůtce jsme si zahráli Rodinu což je hra, kde se popisují a předvádějí různé pojmy. A také naše oblíbené Upíry, kde se dokonce dva upíři nevědomky současně odpravili.
A protože už bylo hodně hodin, přesunuli jsme se do chýše na film.
     Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale překonali jsme se a vstali, nasnídali se a spolu s draky se přesunuli na nádraží. Vlak nás dovezl do Bílé Třemešné, odkud jsme vyrazili na Zvičinu. Cestou jsme potkali poníky i osla a vyšlápli až na horu. Tam jsme se posilnili sváčou a vrhli se na Drakiádu. Nejdříve jsme Draky tedy létající prádlo ohodnotili pomocí bombonků a pak je zkusili vypustit do vzduchu. I když se všichni i počasí snažilo, do vzduchu vzlétli pouze draci, kteří k nám přiletěli z obchodu.  A protože si s námi počasí střídavě hrálo a dokonce i mrzlo, Zdéna vyhlásila hru, kde jsme si o oblečení stříhali. Někteří zůstali jen v tričku. Prádlo tedy opravdu létalo vzduchem. Po hře jsme se šli zahřát čajíkem do  restaurace. Tady také proběhlo vyhodnocení drakiády. Letošním vítězem se svou létající pračkou se stala Zdéna!

Drakiáda byla super a letos se nám dostavil i větřík!!!

Zapsala Mamča

 
Přehled „Létajícího prádla“ a  jejich pouštitelů
Pračka                          -         Zdéna
Dědovy trenky           -           Danda
Trenky s nohama        -           Sabča
Létající tygr                -           Maty a Olík
Šaty od táty                -           Víťa a Dominik
Frak                            -           Matýsek
Značkové boxerky      -           Denda
Létající šňůra              -           Fanda a YumYum
Podprsenka                 -           Anežka
Létající ponožky         -           Anička
Nike                            -           Daniel
Sako                           -           Klára
Šňůra                          -           Míša
Sekáč                          -           Mamča
Mikina                       -           Páťa
Viktorka                     -           Pavla


Foto z akce je ZDE.

Podrobnější informace naleznete ZDE.

 




Závěrečná schůzka


Tak už máme za sebou další společný rok. Rychle to uteklo a díky kronikám máme zážitky plně svázány a můžeme se k nim vracet. Z průzkumu vyšlo, že nej výprava tohoto školního roku byla Nesyta a závěrečná  a nej hra je mafie a běhací piškvorky.  Na schůzce jsme si zahráli již tradiční oddílovou hru "polárkáč", který byl obohacen o čokoládu a melouna. Velkým a nádherným překvapením byl dort s oddílovým znakem od Kabelky a jeho milé rodinky. Součástí schůzky bylo i odhalení nejlepšího skokana do vody - celoroční bodování. Letos byl vítězem Áda a tím po dlouhé době prolomil holčičí vítězství.
Za své celoroční snažení si každý odnesl odměnu. Letos se s námi rozloučil Kuba, který vymění na rok naši republiku za Kanadu.  Mamča si stihla během roku  posunout své vzdělání a tak máme mezi sebou slečnu bakalářku. No a tím to nekončí. Úplným závěrem bude tábor, který nás čeká. Takže díky za celoroční aktivitu a ahóóój na táboře.

Zdéna

Foto ze schůzky je ZDE.

Bodování najdete TADY.


 


 


 

Závěrečná výprava na Malou Skálu
Tak máme za sebou krásnou  závěrečnou výpravu.
Kde jsme byli? Na krásnén místě  - Malá Skála- Vranon - Frýdštejn  doupě  tlusté čarodějnice a její dcery Černavy. Teď už snad každý ví  z jaké jsou pohádky?  V pátek jsme vláčkem odjeli směr Malá  Skála. Už na nádraží jsme, ale zjistili, že nám chybí Luky. (Ten totiž vše zase popletl a tak za námi večer dojel v doprovodu obětavých rodičů a Áni.)
  Od vlaku vedla  příjemná cesta kolem řeky Jizery. Sluníčko nám dávalo zabrat a naše nadšení brzo vystřídalo velké funění do kopce. Ale cílová odměna se dostavila. Krásná roubenka hned pod panteonem Vranom. Usídlili jsme se, navečeřeli a zahráli si pár her typu "pakárničky". 
Ráno po rozcvičce a snídani byl vyhlášen bosoden a následně průzkum panteonu. Díky krásnému počasí byla i nádherná viditelnost. Výhodou zdejší prohlídky je samostatná volnost  s krásným a vtipným průvodcem v ruce. Prohlídli jsme si zdejší výstavu fotek z africké přírody. Moc pěkné. Pak už jsme šli dělat oběd a zkoumat jeskyně. Mezitím ještě dorazil Vojta. Po obědě se strhla nejdříve malá, ale postupně přerůstající velká vodní bitva. Dokonce i procházející turisti byli rádi, když jsme je vodoosvěžili.  
Odpoledne jsme podnikli výpravu na Frýdštejn. Hodně lidí šlo pořád bosou nohou. Už v polovině cesty se začalo mračit a z dálky byla slyšet bouřka. Docela jsme se těšili na vodní sprchu, ale ona byla docela velká. Vyšlo to akorát a my měli štěstí, že na Frýdštejně se bylo kam schovat. Po bouřce jsme se po skupinkách vydali zkoumat krásy Frýdštejna - doupěte tlusté čarodějnice z pohádky. Je zde vysoká věž, do kterou jsme skoro všichni vylezli. Líza a pár jedinců zůstali dole. Nahoře byl velký vítr a tak začalo dobrodružství létajících kšiltovek. Dvě odletěly a ustlaly si na hradbách. Já a Vojta za svolení paní z pokladny jsme nakonec čepice zahchránili. Při cestě na zpátek jsme si zahráli hru s přenosem kolíšťat (kolíčku). Každý měl svůj kolíček, kterého se musel zbavit přednáním na jiného člena. Strhla se docela kolíčková bitva. Cesta byla příjemná, ale bosonohové už začali toužit po odpočinku. To už se k nám začala opět přibližovat bouřka. Vše dobře dopadlo a stihli jsme dojít ještě za sucha. Než se bouřka vybouřila a odsunula, stačili jsme si odpočinout a pak u ohně navečeřet. Ještě jsme si zahráli běhací piškvorky a pak už jsme se přesunuli do chaty. Spát se nám. ale ještě nechtělo, takže jsme si dali malý testík otázek z dnešního dne a zahráli si drobné hry. Pak už jsme při velké bouřce pomalu usínali.
Ráno nás čekalo venku velké ochlazení. Dokonce se hodily i dlouhé rukávy. Posilněni poridgem jsme si zabalili a uklidili. Zahráli si ještě venku mafii
a popřáli jsme Anežce k narozeninám.  Po předání klíčů od roubenky zpět panu kastelánovi jsme se vydali v plné polní na nádraží. Z kopce se nám šlo dobře. Na nádraží jsme ještě dojedli zbytek zásob a pak už nás vláček odvezl směr Jaroměř. :)
Vše se  zvládlo a teď už hurá na tábor.
 

 

Fotobrázkové momentky  nejdete ZDE.



 




ZLATÝ KOTLÍK 2016

V neděli proběhla již tradiční kuchařská soutěž, která se letos nesla v duchu Číny. Sešlo se několik ostřílených kulinářských týmů, ale i týmů nových.

HLOUPÍ KUCHTÍCI BUCHTÍCI (Vojta, Anežka) PŘIPÁLENÍ VERČA A JARO (Sabča, Filip), PETIŠATA (Maty, Olík) KUNG – PAO TEAM (Denda Di. Denda Do. Mýša, Kačka) MASTR ŠÉFKY (Dáda, Pája, Kája, Nikča) YUM – YUMŮV VYSNĚNÝ TÝM (Yum Yum, Áda, Fanda, Danda) SAHÁNKOVCI (Daniel, Paťa) VERČA TÝM (Verča, Jarda)

Soutěž hodnotili, zkušení porotci a to Anička, Vláďa, Míša a Zdéna a dále poté náhodní porotci z řad návštěvníků. Hodnotilo se nejen jídlo samotné, ale i příprava ohniště, spolupráce týmu, udržování ohně, servírování a následný úklid a zahlazení ohniště.

Přípravu ohniště zvládly všechny týmy dobře a mohla tedy začít samotná příprava jídla. Každý tým měl tajné ingredience, které si bedlivě střežil před konkurencí. Já odhalila různé typy hub, kukuřici nebo koření. Velice zajímavé bylo, že i když všechny týmy vařily to samé jídlo, výsledek byl u každého po vzhledové i chuťové stránce jiný. Během vaření bylo samozřejmě potřeba udržovat oheň, což nebyl pro některé lehký úkol, ale poprali se s ním nakonec všichni. Po uvaření se muselo jídlo naservírovat samozřejmě, co nejvíce kreativně. K vidění byla čína servírovaná v kůře, různé směsi nebo tvary kopečků rýže a místo příborů většina týmů nabídla porotě čínské hůlky. Mezitím co porota hodnotila chuť, bylo dalším úkolem zahlazení ohniště, aby nikdo nepoznal, že se na tom místě vařilo. A to se všem povedlo více než výborně.

Po splnění všech zadaných podmínek nastal konečně čas, kdy si všichni mohli své výtvory sníst a ochutnat i jídla ostatních.

A jak to všechno dopadlo, no jak jinak než dobře všichni si výborně pochutnali, nikdo kromě kuchaře Páti se nezranil a někteří kuchaři se naučili novým věcem. A protože to byla soutěž, tak byl každý zvědavý, jak dopadl v celkovém hodnocení náročné poroty.

 

Výsledné hodnocení:

1. Master šéfky

2. Připálení Verča a Jaro

3. Verča tým

4. Kung – pao team

5. Hloupí kuchtíci buchtíci

6. Petišata

7. Yum – Yumův vysněný tým

8. Sahánkovci



Zlatý kotlík je za námi. Byla to opravdu pařba. Jak oddílová, tak ohňová, tak sluníčková. Děkuji všem kuchařům a kuchařkám. Zápis o tom, jak vše probíhalo, popsala krásně Mamča. 


Foto  naleznete
ZDE.

 

Zdéna

 



 


 



Den Země


V rámci oslav Dne Země jsme jako každý rok uklízeli odpadky kolem naší klubovny. Počasí bylo krásné a nás se sešlo 25 sběračů. Po organizačních informacích, kde jsme se dozvěděli, kam co dávat, kdy koho volat a co všechno sbírat, jsme se rozdělili do 4 skupin. Každá skupina uklízela jinou část území. Někdo uklízel velký travnatý plac za plakátovací plochou, další uklízeli od nábytku Matouš k mostu, další na druhé straně před a za skateparkem a kolem bývalého Provia a poslední skupinka uklízela v areálu stavebnin, takže před klubovnou. Než-li jsme vyrazili, tak si každá skupinka   tipla, kterého odpadu nejdeme nejvíce. Tři skupinky tipovaly plasty a jedna směs (Vyhrála směs.).  Rozešli jsme se na svá uklízecí místa a věnovali se práci. Když už bylo vše vyčištěno, vrátli jsme se před klubovnu  a poslechli si od každé skupinky příběh z jejich nasbíraných odpadků. Pak jsme odpadky roztřídili podle cedulí. Mezi nejodpadky letos patřily 3 hasící přístroje, velký plastový kanystr, plechové lavory, harddisk, pneumatika... Nejčistší plac byl za plakátovací plochou a strana se skateparkem. A nakonec jak se říká, za dobrou práci náleží  odměna. Proto děkujeme Městu Jaroměř za pití a čokoládu, kterou byl každý odměněn. Rozdáním občerstvení a ochranářských samolepek naše oslava Dne Země skončila. Odpadky jsou posbírané a roztříděné a čekají na Technické služby, které je odvezou na sběrný dvůr. Děkuji všem účastníkům, kteří se dnešní akce zúčastnili.

Celkový sběr odpadků :           Plasty - 3 plné pytle
                                             Papír - 1 plný pytel
                                             Sklo - žádný pytel
                                             Ostatní - 3 pytle + 3 volně ležící hasící přístroje

                                          

 

 

Zapsala Zdéna


Odkaz na fotodokumentaci naleznete ZDE.

 

 

 

 



 





Cykloakce-Hledání jara-Otvírání studánky 2016

Tak máme neděli a počasí pořád upřednostňuje déšť. Už od rána přijímám telefonáty s omluvou lidiček, že v v dešti na kolech nikam nejedou.No nevadí. Uvidím, kdo to nevzdá a bude čekat u Penny marketu. Jsme tři - já, Luky a Bláža. Všichni tři jsme si užili vody už v sobotu na Zlatém listu, takže nás to neodradilo. Vyrážíme a cestou zkoušíme jak nám fungují brzdy a jestli projedeme louží bez šlapání. Na prvním odpočinkovém místě  si říkáme co se letos hledá za projevy jara v  akci Hledání jara. Takže 1. kvete modřín, 2. jsou vidět ruměnice a za 3. lidé opékají na ohni dobrůtky. No ještě v pátek byly ruměnice vidět a možná by se dalo najít i dost lidiček, kteří si opékají dobrůtky, ale dnes  jsme tomu nevěřili. Cestu ke studánce volíme s ohledem na počasí pouze po silnici. Ve Rtyni sledujeme různé stavby domků. Velice rychle nám cesta utekla a už se řítíme poslední serpentýnkou k lesní cestě, která už nás vede ke studánce. Zkoušíme nevzdat kopeček a vyjet ho na kole. Ale není to jednoduché. Právě přestalo pršet a začíná prokukovat sluníčko. Paráda. Odkládáme kola a jdeme zkontrolovat studánku. To, ale Luky v lese zpozoroval datla. Chvíli ho sledujeme (ne Lukyho, ale datla) a pak už jdeme ke studánce. Kolem studánky už jsou všechny stromy vykácené. Smutný pohled, ale nové už jsou zasázené. Studánka i řečiště jsou k našemu údivu krásně čisté. Ahoj, ahoj. Tak to dorazila Mamča s Jardou a přivážejí opraveného keramického vodníka, který zde s žábou studánku hlídají. Udělali jsme si památečné foto a šli hledat rozkvetlý modřín. Nejdříve jsme našli kus zvířecí nohy na stromě. Divné. Pokračujeme dále nahoru lesem k poli. A poklad je nalezen. Jaký? No přeci krásné kvetoucí modříny. Fotíme, koukáme, čicháme a saháme na lepkavé květy.Vraíme se k ohništi a cestou nacházíme další poklad. Dančí paroh. Neuveřitelné. Zkoumáme ho a přibližujeme se k ohništi. Mamča s Jardou se s námi loučí a my už se těšíme na oběd. Při loučení dochází k dalšímu zázraku. Nwjprve Mamča, ale pak  i já nacházíme čtyřlístky. Tak už jsme zase tři. Rozdělali jsme oheň a upekli si buřty. Po buřtech následoval dezert v podobě opečených maršmelounů. Zjistili jsme, že ne každý maršmeloun je ten pravý na oheň. Najedeni jsem uhasili oheň a vydali se na zpáteční cestu. Zkoušeli jsme jak daleko dojedeme z kopečka bez šlapání a při tom jsme koukali, jestli neuvidíme někoho opékajíciho si dobrůtky. Ale nikde nikdo. Takže jediní opékači jsme byli my. Už je vidět Jaroměř a nám zbývá  poslední přejezd přes rušnou silnici k parkovišti, kde už čeká Lukyho taťka. Loučíme se a já s Blážou pokračujeme dále. Ještě musím zdokumentovat, jak vypadají záda, když má někdo krátké blatníky. Už jsme před domovem Bláži a tím se naše statečná trojice rozpadá a cykloakce končí. Zážitků bylo dost a déšť se nám podařilo zahnat.

 

Zapsala Zdéna

Foto z akce nejotrlejších cyklovodníků naleznete ZDE.




Zlatý list 2016


V sobotu 9.4. se i za nepříznivého počasí uskutečnila přírodovědná soutěž Zlatý list. Náš oddíl byl zastoupen hlídkou nejmladších YumYum a Fanda a hlídkou starších Luky a Bláža. Bylo 15 stanovišť, která se nacházela na tůňkách u Hořenic. Kluci si dokázali co všechno umí a kde jim to nejde, ale o tom tato soutěž je. Já jsem měla stanoviště ekologie a byla jsem spokojena s vědomostmi všech účastníků. Počasí nám celou dobu dokazovalo, že déšť a zima je to nejlepší na jaře, ale nás to nevykolejila a užili jsme si i tak celou soutěž. Je pravdou, že teplo a sucho v klubovně Puštíků bylo milé a vítané. Takže kluci paráda a díky za důkaz toho, že nejste "bábovky".

 

Zdéna

 

Částečné foto z akce najdete ZDE. Zbytek od  Puštíků naleznete ZDE.




Pletení z pedigu

Bylo krásně, bylo hodně nadšenců, byla zábava a byla pohoda. Tak to je ve zkratce sobotní dopoledne s pedigem. Děkuji všem za příjemně strávený den. Jsem ráda, že jste si každý zvládl udělat svůj výrobek a tím jste zjistili, že to není těžké. Ať vám tedy pedig zdobí vaši domácnost a máte z ošatek, dóziček, misek a obalů radost.

Zdéna


Foto z výroby je ZDE.

 




Velikonoční výroba - provázkové vejce

Prožili jsme si výrobní provoněnou schůzku, kde jsme mimo jiné zjistili, že není úplně jednoduché nafouknout balónek. To byl, ale základ. Pak jsme si z tekutého škrobu a mouky vytvořili kaši, do které jsme namáčeli nastříhané provázky vlny a namotávali je na balónek. Někdo byl šikovný a provázky mu na balóku držely, ale někdo své dílo musel opakovat vícekrát. Na další schůzce už byly provázky zaschnutý a tak přišla akce propíchnutí balónku. Každý čekal, zda provázky udrží tvar balónku a vznikne mu velikonoční vejce. Kromě jedné práce se dílo všem zadařilo. Hurááá. Takže můžu už jen popřát   pěkné velikonoce. :)

 

Foto z výroby naleznete ZDE.




Karneval 2016

Berušky, doktoři, vězeň, babka, karatista, smrťáček, kosmonauti, červená Karkulka, myš, čaroděj, vodník, skateboardista Milka, opičí král a pes ála vlktak to je celá klientela, která dnes navštívila náš oddíl. Starší členové oddílu, kteří si užívají školního lyžařského výcviku a tak přišli o tuto vzácnou návštěvu. Tak třeba  zase za rok, zase dorazí další postavičky . :).

ZDE se můžete trochu pokochat, i když foťák se chtěl také zapojit do karnevalového dění a doplnil některé fotky o duchy.


 

 

DeskovkyPřespáváníPlavání 2016

V sobotu 5. 3. se na Bimbrlatech hrály hry. Hrálo se tu například: Blokus, Barvínek, Mnoho monster, Tučňáci na ledovci a samozřejmě oblíbený BANG. Nechybělo ani obtiskování rukou nových členů, kteří sem chodí déle než jeden rok a ještě ji na stěně nemají. Pak se hrála rodinná party hra, při které smích rozhodně nechyběl. Večer se promítal Hotel Transylvánie a také kousek Husitů.

Ráno se co nejrychleji běželo na nádraží. Stihlo se to jen tak tak. Tentokrát se jelo na plavání do Pardubic. Bylo tam mnoho vodních atrakcí. Pro všechny byl asi nejlepší tobogán s kruhem. Bylo to SUPER!

Zapsala Klárka

Dodatek od Zdény: Akce byla super a jsem ráda, že se nebáli přijít na deskovky a plavání  i někteří rodiče a příznivci oddílu.


Odkaz na fotodokumentaci naleznete ZDE

 

 



 

Valentýnská výprava 14. 2. 2016

Šlo nás pár, takže 10. Vlastně bych to nazvala Valentýnskou výpravou pro instruktory a pár nadšenců (Dáša a Monika a Láďa Sah).
V daný čas jsme se (Mamča, Dáša, Bára, Monika, Vláďa, Míša, Zdéna a Líza) sešli na vlakovém nádraží. Vlakem jsme se dopravili do České Skalice, kde na nás čekala Sabča s Filipem. A šlo se, byla zábavička a nálada na povídání.
Povídali jsme si tolik, že jsme si dobu v České Skalici o pár ulic prodloužili. Pak jsme se ale na cestu opět napojili a vydali se do Ratibořic.
Po cestě jsme si opět povídali a vyprávěli vtípky. Jako třeba vtípky z masen, třeba ten o té myslivecké klobáse nebo ten o té paní z Kauflandu, co nevěří holčině, že je dospělá, když se narodila v roce 1997, no a nesmíme zapomenout na ten o plastových příborech, které se dostávají ke klobásám. Dále jsme řešili cenu okurek a jiných potravin.
A už jsme v Ratibořicích. Zde jsme měli možnost vidět první sněženky. U sousoší babičky s dětmi jsme se pokusili živě pomník znázornit a vyfotit. A už nás čekala jen cesta do cíle.
A to bylo na rozhlednu Žernov.
Cestou jsme narazili na pohádkové hřiště, ale nepodařilo se nám objevit úplně všechny pohádky.
A už tu byla rozhledna, nezvykle hned vedle fotbalového hřiště.Jako správní výletníci jsme se nasvačili před výstupem. Potom jsme vylezli na vrchol, kde na nás čekalo valentýnské překvápko v podobě želatinových srdíček. A pak to přišlo.
Valentýnská bitva. Srdíčka lítala všude, přímo do pusy a to že si zapínáte batoh a spadne vám do něho srdíčko z nebe, nebylo v tu chvíli nic neobvyklého, tak by to mělo vypadat na svátek zamilovaných!
Zpět jsme se vraceli přes Rýzmburk, kde se Míša tak kochala přírodou, až jí vypadla oční čočka,  opět do České Skalice, kde jsme vyčkali na vlak a jeli domů. Byla to parádní prochajda a kdo se zalekl ranního děštíku, tak prohloupil, protože pak už bylo jen sluníčko!

 Zapsala Bára


fotky zde 
 



Dobyvatelé na Nesytě  29. - 31.1.2016

Tak je to tady, pololetní prázdniny, jeden den navíc a tak můžeme vyrazit na akční oddílovou výpravu.
Jsme 4 týmy. Jednorožci ( Denda Do., Káťa, Klára, Pája), Dobýci (Dáda, Denda Di., Kája, Nikča), Bimbrláci (Áda, Danda, Luky,YumYum) a pro nemoc Kabelky oslabené Mašličky (Fanda, Honza, Páťa).
V pátek ráno odjíždíme se Zdénou a Bárou směr Nesyta a čekáme, co nás čeká. Na základně nás už vítají Filip, Mamča, Míša, Sabča a Vojta. Zamáváme hodným taxikářům a už to začíná. Věci si v rychlosti můžeme dát na určené pokoje a vyrážíme ven.     
 
    Mašličky se dozvídají, že na každou hru si můžou vybrat jednoho z organizátorů. Tak to je fajn. A už se dále dozvídáme, že v rámci prvního dobývání musíme zvládnout kruhovou honičku. Rozmístěni střídavě podle týmu do velkého kruhu se na odstartování snažíme dohnat toho před námi a dotykem ho vyřadit ze hry. Ze začátku zábava, ale čím méně lidí, tím větší makárna. Uf, ale vše zvládnuto. Tak a to není vše! Hned navazuje týmová hvězdice. Společně svázáni jsme museli na louce najít obrázek kohouta a pak už jsme mohli hledat co nejvíce slepic. No není to jednoduché. Zvládnuto! A už můžeme jít do chaty.

     Než jsme se ubytovali, tak už byl oběd. Snědli jsme rizoto a zaposlouchali se do celého našeho dobyvatelského úkolu. Naším úkolem je zabrat co největší území na mapě a mít co nejvíce základen. Pomocí umístění ve hrách si budeme moci zabírat území. Za získané peníze si můžeme na své území umístit základnu, na tu se už nedá útočit. Každý večer bude vyhlášen boj o území v podobě vědomostních otázek. Bitva může probíhat pouze mezi sousedními územími, které nemají základnu. Toť je zkráceně vše. Během poledního klidu jsme si k našim týmovým oděvům nakreslili ještě znaky, které budeme potřebovat k označení námi zabraného území.
     Oběd nám už slehl a tak hurá na další hru o území. Začíná hon na bizony. Pomocí papírových koulí jsme museli po lese 7x zasáhnout pobíhajícího bizona (vedoucího). Po sedmém zásahu bizon padá a my si ho můžeme po částech (lístečky se surovinou) odnést do svého zázemí. Začíná honička. Někteří bizoni jsou dokonce rozzuřeni, takže místo našeho střílení se dáváme na úprk. Ale ti stateční se nebojí a už se strefují do prvního bizona. Po prvním padlém bizonovi začíná velký boj, který pokračuje až do skolení posledního bizona.
     V rámci orientace okolo naší základny se vydáváme na průzkum. Během cesty můžeme letět i na létajícím koberci. Bohužel se zjistilo, že je rozbitý a každý tým ho musel v rámci opravy otočit bez šlápnutí mimo koberec. No museli jsme použít mozek, ale až na jeden tým se zadařilo. Došli jsme na základnu a následoval menší odpočinek, testík z vycházky kolem základny a večeře. Na večeři dorazil i Jarda, další posila organizačního týmu.
     Hned po večeři se uskutečnilo vyhodnocení her a první zabrání území a hned se pokračovalo v prvním vědomostním boji o území. Vojta hlídal posun na mapě, Mamča alias Pomelo vytahovala otázky a Bára vše četla a koordinovala. Sabča s Filipem a Míšou dělali nápovědu. Po boji na území už následovali malé  pakárničky – budík, sardel a upíři. To na první večer úplně stačilo.
     Vstávat a cvičit, je ráno. Zdéna nás probudila z našeho snění a po spacákové rozcvičce, snídani a hygieně opět vybíháme ven. Co nás čeká? Míša si postupně přivolává zástupce z týmů a říká jim nějaký úkol. Zástupci musí tento úkol pantomimou znázornit zbytku týmu. Když je vše pochopeno a úkol splněn, běží další a další a další J. Posilněni svačinou a pitím se přesunujeme do lesa, kde nás čeká akce špión se svíčkou. Musíme schovat naši svíčku a hlídat si ji, ale také najít a sfouknout svíčku dalších týmů a zneškodnit ostatní špióny. Tak tady je zapotřebí taktizovat, což nám moc nejde. Máme to za sebou a jde se na oběd. Luxus – kuřecí rarášci, brambory a salát. Odpočinuti se dozvídáme, že se na základně ztratil signál. Musíme ho chytit a obklíčit.  Signál je Zdéna. Na nic nečekáme a vybíháme ven, tak jak jsme. Někteří dokonce jen v ponožkách. Signál chycen a my dostáváme šifru, po vyluštění běžíme k malému kostelíčku a dostáváme svačinu a pokyn, pořádně se obléknout a čekat u lesa.
     Odcházíme dál od základny, až nalezneme „optický kabel“ a dozvídáme se, že dva týmy budou tvořit pakety, které se snaží po částech přesunout zprávu na lístku za optický kabel a další dva týmy tvoří viry, které se naopak snaží plácnutím zabavit nesenou zprávu. Do hry nastupuje i Sabča tým. Terén je z kopce do kopce, takže je potřeba i dobrá fyzička. Používají se různé finty např. Míša běží s Fandou v náručí a křičí, že má něco s nohou. Fandovi nic není, ale část zprávy je přenesena. Končíme za tmy a odcházíme do tepla chaty.
     Po večeři – buřtguláš, je vyhlášen bufet. Hodně dobyvatelů zatoužilo proměnit hrací peníze za mlsy. Pokračuje útok na území, takže vědomostní souboj. Pěkná bitva. Sice to už nikdo nečekal, ale přichází noční hra. Po dvojicích a bez světla odcházíme do lesa hledat pana krále, aby nám dal podpis. Ten však chce podpis rádce, ten chce zase podpis kněžny, ta chce zase podpisy princů a princezen. Zmatek nad zmatek, ale dá se to. Ke konci se zdvihá vítr a sfoukává všechny osvětlení. Takže je to ještě úžasnější. Komické, ale je, že v druhé polovině lesa probíhá další noční hra jiného oddílu. Ještě za sucha se vracíme do chaty a na závěr dne hrajeme hru přiletěla tetička a přivezla mi …… Neuvěřitelné kolik si toho zapamatujeme. Dokonce i malý Fanda dává vše dohromady. Poslední hra upírů a jde se spát. Dnes už nikdo neponocuje, protože je už dost hodin a síly docházejí.
     Hupky dupky ze spacáčků J. Tak to už je zase budíček a rozcvička a tradiční nedělní snídaně – poridge. Poté se odebíráme ven a hrajeme turnaj v Hu-tu-tu-tu. Je to poslední možnost k získání území. Strhává se dechová a běhová estráda. Dohráno, území připsána a jdeme balit. Poslední oběd a je zde vyhodnocení. Není tak jednoznačné, kdo zvítězí, ale výsledek je takový: I. Dobýci, II. Jednorožci, III. Mašličky a IV. Bimbrláci. Odměny rozdány, dojmy řečeny, pokřiky zakřičeny a odvoz už je zde. Tak ahoj na další velehře.

       Dodatečně děkuji všem závodníkům za nápadité obleky a pokřiky a organizátorům za celou aktivitu :)

 

       Zapsala Zdéna



Odkaz na fotodokumentaci z akce naleznete
ZDE.

 

 

 

 

 

 

 

 Účastníci dobyvatelské výpravy měli možnost trénovat na www.dobyvatel.nova.cz

 

 

Kontakt:
Mladí ochránci přirody BIMBRLATA, Na Trati 141, 551 02 Jaroměř 3
IČ: 22743235, účet: Fio banka: 2800281372/2010
e-mail: info@bimbrlata.cz
webmaster: mm@ensis.cz


© ENSiS 2011    
| Penzion Expanze Jaroměř | Baskeťáci Josefov | Jaroměř - Josefov |