Dnes je: 16. 09. 2019

Nejbližší významný den:
22. 9. Páťa

Svátek má:

Oddílové schůzky jsou opět ve středu - mladší od 16,30 do 18,00 hod a starší od 18,00 do 19,30 hod.

Přihlašování:

login:

heslo:

Pro zobrazení článků určených jen pro členy zadejte jméno i heslo přezdívku Verči
Nejnovější fotky:






 

 

 

Ptačí hrad

 

 23. 12. 2012

 V 9 hodin jsme vyrazili autama směr Velichovky. Když všichni našli parkoviště u kostela, mohlo se vyrazit. Cestou jsme hráli různé hry (káně letí, evoluce, skákání do kopce ..). Když  jsme k Ptačímu hradu došli, "pár" jedinců zvolilo cestu zasněženým hradním příkopem. Někdo jel na igelitce, další na zadku a odvážlivci zkusili i kotrmelce (no, spíše jen jeden, pak to jelo samo dolů). Začali jsme rozvěšovat krmítka, zahráli jsme si hru o přenášení jídla, udělali oheň, opekli buřty, zaspívali koledu, která měla mnoho melodií  a vydali se na cestu domů. Poslední hra na rozloučenou byla trojnožka, která byla velice záludná a vyhrát museli raději dva.Celou dobu nás doprovázelo sněžení a tak vánoční atmosféra byla dokonalá. Sešlo se nás 28 lidiček a to je bezva.

 Doufám, že všichni byli spokojení a za rok s námi půjdou zase.

 Fotky → misa-plechacova.rajce.idnes.cz/Ptaci_hrad_23.12.2012/

 

  Míša 

 

 


 

 

 

 Vánoční schůzka

 

  Když jsme se všichni sešli, usedli a začli ochutnávat cukroví ostatních byla nám představena nová fotokniha vytvořená Ivošem a Míšou. 

  Snad každý měl v hlavě přání, které napsal na kouzelný kolíček a připevnil na strom Přání. Všichni si zapálili svou lodičku (se svíčkou) a pustili ji na plavbu lavorem.  Skoro všechny lodičky zůstali u sebe. 

  Najednou se na dvoře objevilo 7 prasátek a z toho jedno zlaté. Úkolem bylo se dostat ke zlatému prasátku, které rozdávalo své malé napodobeniny. Ale když chce někdo vidět zlaté prasátko, nesmí nic jíst. Takže zbytek prasátek nabízel všem jídlo, kdo si vzal → vypadl ze hry. Nakonec zlaté prasátko spatřilo 6 lidí.  

 Jelikož už se chýlil konec schůzky, přesunuli jsme se do chýše, zazpívali jsme si koledy a začli rozbalovat dárečky. Udělali jsme si fotku u stromečku a začli se rozprchávat domů. 

 Doufám, že byl každý spokojený a odnesl si domů nějakou vzpomínku na kamarády.  

 

Foto → misa-plechacova.rajce.idnes.cz/Vanocni_schuzka_19.12.2012/

 

         Míša 

 


 

 
 
 
 
 

  DRAKIÁDA a spaní na klubovně

 

V pátek v šest hodin jsme se všichni sešli na klubovně.Hráli jsme různé hry a potom všichni jednu velkou(od Novotných) něco jako aktivity.Byla super!!!Po hře jsme hlasovali, jakej film si pustíme,měli jsme se dívat na Na Vlásku ale nebyly repráky.Dívali jsme se alespoň na fotky z různých akcí.Docela jsme se při tom nasmáli.Po fotkách sme hráli mafii a šli spát.Ráno jsme stávali o půl deváté,dali si snídani- buchty od maminek a rozhodovali jsme se kam vyrazíme.Domluvili jsme se,že půjdeme k Poklasnýmu mlejnu.Šli jsme, ale cestou vůbec nezafoukal vítr.U Poklasného mlýna to už byli trochu slibné.Draci nám moc nelétali ,jen Báře jo.Sabča vyhrála cenu za nejhezčího draka a Báře drak nejvíc létal a taky to celé vyhrála.

DRAKIÁDA BYLA SUPER,jen si na příští rok objednáme vítr. 

 

                        Pája

 Fotky jsou zde →  misa-plechacova.rajce.idnes.cz/Spani_na_klubovne_drakiada_17._-_18._11._2012/

 

 

 


 

 

Podzimní výprava do Stráže pod Ralskem

 

Fotky z výpravy jsou zde → http://misa-plechacova.rajce.idnes.cz/Podzimni_vyprava_-_Straz_pod_Ralskem_25.10._-_28.10._2012/

 

 

Podzimní výprava proběhla v období 25.-28.10.2012. Vyjeli jsme ve čtvrtek 25.10. dopoledne v 9:42 z Jaroměře. Pro naše štěstí byla výluka a mi jsem přesedali z vlaku do autobusu a zase obráceně. (Což se Míše líbilo). Do Stráže jsme dorazili kolem 13:25 hodiny a díky Míše jsme si prošli vetší část městečka. Poté, když jsme konečně našli žlutý dům s cedulí Inko mohli jsme se ubytovat. Spali jsme hnedle vedle infocentra. Když jsme se ubytovali, tak Anička s Bárou připravili hru. Byla to hra plná šifer. Když už všichni rozluštili šifry přišlo na řadu jídlo :-D. Tím myslím večeři. Po vydatné večeři přišly na řadu večerní hry. A potom večerka.

V pátek byl budíček, který byl doplněn (jako vždy) rozcvičkou, kterou si na starosti vzala Mamča. Potom (což po ránu bývá) snídaně. A potom to přišlo. Skoro celodenní výlet na Starý hamry a okolí, podrobněji Děvín a Stohánek. Míša, Mamča, Sabča a další po cestě udělali kupu podzimních fotek. Na každé zřícenině jsme si zahráli nějakou hru. Když jsme dorazili na zpět dali jsme si odpočinek a večeři. Večer jsme si zahráli deskové hry a člověčí pexeso. A když jsme se dostatečně vyblbli (což se nestalo, ale už byl čas) jsme šli spát.

 

 Bára.. 

Když jsme v sobotu ráno vstali, zjistili jsme, že přes noc napadla troška sněhu. Přesto bylo venku hezky. Míša měla rozcvičku na téma zimních sportů. Po dobré snídani jsme hráli různé hry. Následoval oběd, po kterém jsme si připravili věci do bazénu a pak k němu vyrazili. Tam jsme se převlékli do plavek a šli plavat. Nejdříve jsme si přeplavali bazén z jedné strany na druhou a pak jsme si mohli hrát. Kdo chtěl, vzal si plovací desku a pásek. Z desek jsme si udělali most a začali jsme po něm běhat. Nakonec jsme ho zbourali a pak jsme si zase hráli. V bazénu jsme si to opravdu užili. Pak jsme se vrátili do klubovny. Odpoledne jsme ještě vyrazili na zámek Vantemberk. Bohužel není přístupný, tak jsme si prohlédli alespoň jeho okolí a došli se podívat ke kapli. Po návratu do klubovny jsme hráli nějaké hry. Po večeři jsme si zahráli ještě hru „Městečko Palermo“ a nakonec jsme po náročném dni šli spát.

 

 Lukáš


 

 Vandr 

 Přijeli jsme a asi tak 15 minut v lese jsme našli nádherné ubytování, bylo tam ohniště a dokonce i hořtice. Byl to hrad Levín, ale vypadal jako chalupa. Chtěli jsme se tam ubytovat, ale najednou BZZZZZZ  a Míša křičí: SRŠNĚĚĚ! a najednou měla Anička hlavu v sršni (asi sršeň v hlavě) zamotala se jí tam do vlasů a píchla jí do hlavy. Taťka chtěl sršní hnízdo zničit, ale bylo tak velké, že se zničit nedalo. Taťka říkal, že už hodně dlouuuuho takový sršní hnízdo neviděl! O kus dál jsme se ubytovali a najednou Zdéna nemá vodítko a tak jsem s ní šla zpátky pro vodítko.  Zbytek připravoval spaní a začala se vařit večeře. Já s taťkou měla gulášovou polévku a mamča nám dala buřty (recept: na ohni si připravíme vařící vodu a pak přidáme gulášovou polévku. Osmahneme dozlatova malý buřtík a poté dáme do polévky! ) Zdéna a Míša měly palačinky z domova se vším možným (např. s MEDEM). Mamča měla buřt na ohni. Líza granule a Anička čínskou polévku. Po večeři jsme si u ohně říkali historky o vandru a pak šli spát. 

  Ráno jsme se probudili a nasnídali. Měli jsme chleba s paštikou...... Po snídani jsme se začli balit a vyrazili jsme..  Přelézali jsme závoru a najednou pole. Za chvíli jel traktor s vozíkem a my ho stopovali.. Vůbec si nás nevšiml. Když jsem přešli pole, tak jsme uviděli rybník. U toho rybníka bylo bílé auto. Taťka ho chtěl vzít Adámkovi, ale bylo celé od bláta. Za rybníkem jsme u jednoho pána nabrali vodu ( měl psa) . Pak jsme šli na vodopády. Tam jsme se naobědvali a šli hledat hezké místo na spaní. Když jsme šli spát tak začlo pršet a přijel Ivoš s Vojtou.  

  Ráno jsme balili za mokra. Naštěstí to bylo poslední balení. Když jsme si zabalili tak jsme se šli do kostela najíst. Ale byl zavřený. A však vedle byl hřbitov a tam MÁRNICE! ( jo jedli jsme v ní). Po chvíli přestalo pršet a my jsme se vydali na hrad Pecka, po prohlídce jsme si dali ve zdejší hospodě česnečku a vydali se dál. Vyšli jsme vééééélikánskej kopec a už jsme shora viděli nádraží! Chvíli jsme čekali na vlak a pak hurá DOMŮ!  

 

Napsala: Kačka

Úpravy : Míša 

 

→ http://misa-plechacova.rajce.idnes.cz/Podzimni_vandr_-_Pecka_-_5._-_8._10._2012/

 


 

 

FOTO

pistahufnagl.rajce.net/Zaverecna_vyprava_2012_od_Misi

pistahufnagl.rajce.net/23.6.2012_Zaverecna_vyprava_-_od_Dasi

Závěrečná výprava z Mostku na Zvíčinu

     Sraz jsme měli v pátek na vlakovém nádraží. Účast byla velká, kromě Aničky, Jeníka, Fildy a Martina byl celý oddíl a Klubík. Bylo nás hodně a vlak skoro malý, ale i tak se tam vešly i kola dalších cestujících. Do kempu jsme dorazili celkem rychle a stavění stanů bylo také v pohodě. Trochu jsme se lekli, že v nádrži není voda, ale voda se právě napouštěla, takže panika se nekonala. Povečeřeli jsme, popovídali, zahráli si hry a šli spát.
    V sobotu ráno nás vytáhlo ze stanů sluníčko. Udělala se snídaně, rozcvička ve vodě a hurá do lesa na hru. Hledali jsme různé obrázky a názvy topografických značek a skládali jsme je dohromady do dvojic a sad. Při hře se k nám připojilo krásné štěně Malina, které nechtělo poslechnout paničku a neustále se vracelo za Lízou. Nakonec panička zvítězila a štěně odvelila. My jsme po hře ještě šli hledat caschku, ale nezadařilo se a tak jsme opustili les a šli se před obědem vykoupat. Míša s Terkou zatím nakoupili zbytek potravin a uvařili společně se zbytkem velkých holek dobrý oběd. Po obědě jsme se svalili do stínu a chvíli odpočívali.
     Po načerpání sil, jsme si připravili batůžky se svačinou, pitím, pláštěnkou a hurá na Zvíčinu. Vojta s Dominikem a Kubou hlídali cestou na Zvíčinu caschky  a zbytek putovali cestou necestou směr Zvíčina. Měli jsme štěstí na borůvky a maliny, takže se pořád někde sbíralo a mlsalo. Šíma, Honzík, Filip a Luky prozkoumávali cestou, co se dalo. V Horní Brusnici jsme se chvíli zdrželi a já jsem dostala krásnou borůvkovoluční kytku doprovázenou písní jako blahopřání ke svátku. Děkuji moc. Dáša nám řekla také něco o historii okolí. Za doprovodu folkových písní jsme prošli vesnicí a z plakátku jsme zjistili, že dnes bude v našem kempu od 19 hod. dětská diskotéka. To nás pobavilo a hnalo vpřed. Na konci vesnice jsme navštívili koňskou stáj a Sabča nás seznámila s tajemstvím, že kůň má každou nohu jinou (pravou, levou, přední a zadní), takto vzdělaní jsme doběhli za klukama, kteří už našli další caschku. Hurá. To už jsme také viděli kopec na Zvíčinu. Šímovi se moc líbila silnice a nechtěl jí opustit, ale nakonec šel s námi přes posekané pole zkratkou. To už nás vedl Vojta. Zkratka to možná byla, ale cesta zde nebyla. Terka přestala úplně mluvit. Hrdinsky jsme prošli kopřivami a přes další pole zamířili do lesa. Sabča humorně začala provokovat Anežku, která se rozhodla, že Sabču zničí a začal běh do kopce. A pak, že už nemají síly? Sice to vypadalo, že Zvíčinu nám někdo přesunul, jako se nám to stalo při noční výpravě s Ptačím hradem, ale u některých s vypětím sil, jsme dorazili nahoru. Starší kluci chtěli zkusit běhací caschku, ale nevyšlo to. Na Zvíčině jsem všem koupila zmrzlinu jako poděkování za přání, občerstvili jsme se, pohráli si na dětském hřišti, zkoukli kostelík a vyrazili nazpátek. Cestou jsme viděli krásné sochy. Do kempu jsme dorazili kolem 20 hodiny.
     Diskotéka byla jedna velká fraška, které jsme se nezúčastnili. Rozdělali jsme si oheň a opekli si vuřty. Přidal se k nám ještě jeden pán, kterému se nechtělo kvůli jednomu vuřtu dělat si oheň a za odměnu, že může být s námi nám super poradil, „že by to chtělo přiložit“, což totálně dostalo Dášu. Pak přijel na chvíli i Ivoš. Zahráli jsme si ještě nějaké hry a šlo se spát (Líza si udělala pelech z Vojty, ale byla převelena do stanu) Tedy ještě se musím zmínit, že Sabče a Míše se podařilo strašně naštvat Mamču. To je velké umění, protože Mamča je strašný pohodář. No, ale už je zase vše v pořádku.
      Ráno jsme se nasnídali, zacvičili si, rozloučili se s Kubou, který musel odjet dříve a šli si zahrát míčovou hru Šlechta a také shazování zátky ze lžíce. Pak jsme si zabalili, najedli se, naposled se vykoupali a vyrazili na vlak. Než jsme vyrazili, tak byla honzíkovi zazpívaná také písnička k svátku a byl předán bonbónový řetěz. Vlak jsme stihli a vešli se do něho. Někteří cestou stačili usnout, někteří si ve vlaku popovídali se spolucestujícími, ale v Jaroměři jsme stačili vystoupit všichni. A to je prostě a jednoduše konec našeho víkendového dovádění.
Dík, za fajn víkend a všem zúčastněným  včetně tetičky Google.
 
 Pokus o zápis ztvárnila Zdenislava
 

Noční výprava

motto:                                          Cestička k domovu

 

                                                      Karel Václav Rais
                     Cestička k domovu                               A kdybych ve světě
                    známě se vine                                        Bůh ví kam zašel
                   hezčí je, milejší,                                      tu cestu k domovu
                    než všecky jiné.                                     vždycky bych našel.
                    Douška i šalvěje                                    A kdybych ve světě
                    kolem ní voní,                                        smutně se míval,
                    nikde se nechodí                                               na téhle cestičce
                    tak jako po ní.                                        vždy bych si zpíval.
 
 
 Na místě, kde dříve stával hrad Rotenberk, jsme již byli několikrát a určitě bychom tam za ty roky trefili i poslepu.
Tradičně poslední neděli před Štědrým dnem, kdy jak všichni víte, rozvěšujeme na Rotenberku krmítka ptáčkům a za odměnu si pečeme buřtíky na ohni. Tradičně v zimě a ve 12, hod :-)))
Tato výprava se lišila v tom, že na místo, kde stával v dávných dobách hrad dojdeme za tmy a buřtíky budeme opékat až na Plecháčovic chalupě.
Cesta probíhala podle plánu, v 18,45 hod. sraz na nádraží, v 19,01 hod odjezd vlakem do Černožic. Musím podotknout, že České dráhy se připojily k naší výpravě a vlak přesně na čas vyjel z jaroměřského nádraží.
V Černožicích, hned po tom co Dominik nedobrovolně nakrmil Lízu, Zdena s Míšou odstartovaly hru, kdy po celou cestu nesmíme říci slovo ,,ne“, jsme vyrazili na cestu.
My zkušení turisté ihned vyhledali v mapách, že nejlepší bude držet se červené turistické značky. Na rozdíl od ČD nám KČT až tolik nefandil a značení přemaloval na modro. Nevadí, řekli jsme si, modrá je dobrá a vyrazili jsme na cestu. Šli jsme po cestě, po poli, po krásně žlutě kvetoucím a ještě líbezněji vonícím řepkovém lánu až jsme stanuli v Neznášově.
Zde jsme u jedné malebné skromné chaloupky povečeřeli, abychom se posilnili na další cestu.
Cesta vedla kolem rozvodny vysokého napětí přímo do lesa, kam  jsme vstoupili už za šera. Nad námi poletovali netopýři. Z lesa se ozývaly zvuky divoké zvěře, které jsme celkem snadno přehlušili.
Cesta nás vedla hlouběji do lesa, kde jsme narazili na rozcestník. V našich myslích bylo, že nesmíme odbočit doleva. Šli jsme rovně, jen proto, abychom nic netušíce vyšli na cestě, která se stáčela vlevo. Prostě jsme to vzali zkratkou, sice horší, strmější a zarostlejší, ale o to tajemnější a dobrodružnější. Začali jsme poznávat, vůbec ne místo, kde dříve stával hrad Rotenberk, ale jeho podhradí. Objevili jsme barokní mostek, říčku Hustířanku a v tuto chvíli nejvíce ceněnou informační tabuli, která nás seznámila s líbeznou krajinou kolem.
Bohužel krásy přírody jsme mohli obdivovat jen na fotografiích na tabuli, ale i tak nám přišlo místo malebné, zvláště když po pár metrech zhoustl les natolik, že se zdál úplně neprůchodný. Podle stínu jsme později vytušili stavení Podhradského mlýna .
Cesta kolem mlýna nás dovedla na silnici, kde jsme po pár metrech stáli před rozhodnutím, zda další naše cesta povede krajem královéhradeckým nebo náchodským. Po poradě s náhodně projíždějícím mlynářem z Podhradu, bylo rozhodnuto. Náš náchodský kraj neopustíme a přes Hustířany, kde jsme si na návsi chvilku odpočinuli, přepočítali se, vyrazili za Ivošem do Velichovek. Na chalupu jsme došli v plném počtu, buřty přišly k chuti i Líze. Tentokráte se nedobrovolně na krmení cestou zmožené Lízinky podílel Lukáš Bartoš.
Chalupa přijala všechny znavené nocležníky a do rána jim poskytla ničím nerušený azyl.
Zlí jazykové tvrdí, že jsme cestou zabloudili, že les neznáme. Musím na naši obhajobu uvést, že Rotenberk jsme již navštívili mnohokrát, a tak není od věci poznat i nové kraje. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklá jíst ve 12 hod, byla pro mne výprava přesně Zdenou naplánována a propočítána, neboť na chalupu jsme dorazili ve 23, 45 hod a buřty se pekly přesně o půlnoci :-))). 
                                                                                                                                                                     Zapsala Dáša
 
Ukončení od Zdény: Po vyspinkání následovala snídaně s čerstvými rohlíčky a máslem, balení a pěší přesun do Jaroměře. Sluníčko nás perně doprovázelo. Do Jaroměře jsme někteří došli, někteří se doploužili kolem 11 hod. Zbyl i čas na zmrzlinovou odměnu, Dáša si místo odměny uvařila v Penny knedlík k obědu a to byla taková pěkná tečka za tím naším případem. Líza nás všechny uhlídala a velice ráda zalehla doma do pelechu, což asi udělalo více z nás.
Děkuji všem účastníkům a tetičce Google (Dáša) za prima akci. Doufám, že nám příště v noci nikdo neotočí kopec, jako teď. Ale aspoň jsme poznali nepoznané.:)

Do oddílových zkoušek si můžete zapsat 20 km

Foto

 


 

 

                                    

Hmyzí schůzka

Instruktorská schůzka proběhla za účasti různých druhů hmyzu. Některé  jsme ani neodhalili, ale všem to moc slušelo a bylo úžasné, že většina si s přípravou svého hmyzího převleku vyloženě vyhrála. O to více si celé dovádění užili, což je vidět z fotek. Nejprve jsme se od Aničky  dozvěděli, kdo všechno je za hmyz považován a jak se hmyz dělí,Sabča nás vyzkoušela jestli nějaký hmyz poznáme z obrázků a pak už začal hmyzí závod který  pečlivě kontrolovala Mamča a spol.

Foto

 


 

Den Země 2012
Den Země jsme oslavili v rámci naší oddílové schůzky sběrem odpadků kolem naší klubovny.Počasí bylo pěkné a sešlo se nás dost.  Nejprve jsme si řekli něco o třídění odpadů a zjistili kdo doma odpad třídí . Pak už jsme se rozdělili na 3 skupiny, které si vylosovaly kde budou sbírat. Byla také vyhlášená soutěž O nejzajímavější odpadek. Každá skupina měla pytle a rukavice, které nám dodaly Technické služby. U klubovny jsme měly umístěny pytle s popisky sklo, papír, plasty a ostatní, Které Sabča s Terkou hlídaly i při třídění. Nejčistší místo byla  trávníková plocha za vylepovací plochou (prodejna nábytku Matouš), nejvíce odpadků, které jsme nezvládli všechny sebrat se našly ve stráni k řece. Soutěž O nejzajímavější odpadek byla opravdu zajímavá. Dokonce jedna skupina složila z odpadků zajímavý příběh o řidiči kamionů, který vozil zapalovače. Závěrem celé akce nás čekala sladká odměna, kterou nám dodalo přes Ing,Jiráčka Město Jaroměř. Odměnu si každý mohl vzít v rámci hry od Aničky Kde je Kevin. V tento den jsme sběrem odpadků popřáli naší Zemi k svátku a gratulací s vtipnými dárky Sabče k jejím narozeninám. Díky všem, kteří nás podpořili.

Foto
 


 

Pochod okolo Jaroměře
Už ráno bylo jasné, že letos se pochodu zúčastní jen ti nejotrlejší, protože venku pršelo a pršelo. Z naší plánované oddílové sestavy zůstala dívčí parta
Bára,Dáša,Líza,Míša,Sabča, Mamča a já. Domluvili jsme se na 14 km trasu a vyrazily. Tedy Sabča se musela díky starostlivému taťkovi doobléci a pak už jsme vystartovaly. Projít náměstí nám trochu díky krámkům a maturitním tablům trvalo,ale vše se zvládlo. Dokonce než-li jsme opustily náměstí, déšť ustal a bylo krásné teplo. Jen Sabča měla pech a musela celou dobu chodit v pláštěnce.Poslouchat se musí:). Prošly jsme kolem hřbitova a krematoria, kde nám Míša líčila různé story až do Běluně, kde byla první kontrola. Dostaly jsme razítko a pokračovaly do kopce přes les. Lesem vedla krásná bahnitá kamzičí stezka, kterou jsme za pomoci skautských světlušek krásně ,,upravily,,. Zabahněny jsme dorazily do Krábčic, kde byla druhá kontrola. Pán nás s humorem naschvál posílal na druhou stranu, ale nás nezmátl. Udělaly jsme si menší odbočku a vyšlapaly kopec k Dörrům na zahradu. Přepadly jsme Lukáše a dožadovaly se razítka. Lukáš pohotově zareagoval a razítko jsme do svého glejtu dostaly. Dokonce i Líza byla orazítkovaná. Pokračovaly jsme dále. Tedy Mamča až později zjistila, že k Lukášovi jsme vůbec neměli jít. Když jsme procházely znovu přes Běluň, potkali jsme Hamánky a spol.  Chvíli jsme popovídaly a pokračovaly směr Heřmanice na buřty. Dáša celou cestu hledala Devětsil, ale nenašla. Zato Pampelišek už bylo dost. Po buřtech, kde největší zábavou bylo fotit Mamču jak jí, jsme pokračovaly kolem jaroměřského rybníka do cíle. Pod záchrannou stanicí chtěla Míša udělat skupinové foto a foťák na dobrou radu ostatních pověsila na větem.Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že vítr foťák otáčí. Na náměstí jsme si ještě koupily zmrzlinu jako dobrou tečku za pochodem a spěchaly do cíle, kde už čekal Sabči taťka. Spořádaně jsme navlečenou Sabču předaly, vyzvedly si diplomy a rozešly se domů. Byla to fajn relaxační akce. Díky.

Zdenislava

Foto
 




 

ZELENÁ STEZKA - ZLATÝ LIST

V sobotu 14.4. jsme se zúčastnili místního kola přírodovědné soutěže Zelená stezka - Zlatý list - v pozici soutěžících, tak i zkoušejících jako výpomoc MOPíkům Puštíkům, kteří soutěž připravili.

FOTA z akce

 


 

KDO PŘEŽIJE
 

Pátek

Sraz byl u Penny a sešli jsme se ve slosložení:Nikča,DádaDiv.,DendaDos.,Pája,DendaDiv.,Dominik,Kuba,Martin,Verča,Bára, Anička, Sabča,Míša,Anežka,Zdena a Bářiny rodiče+Líza a PAŠTIKA(pro ty co nebyly,Báry pes).Následovalo nasedání do aut a pak už jsme mohli vyrazit.Když jsme přijeli na chatu,následovalo uklizení po mrazech a potom jsme se už mohli jít ubytovat.Po vybalení věcí jsme se rozdělili na dva kmeny :

Rozdělení:Kafiluni:Kája,Filip,Lukáš,Nikča,                  
           Dadepade:Dáda Div.,Denda Dos.,Pája,Denda Div.
Pak každý kmen začal obsazovat ostrovy. (po chatě byly papíry s ostrovy a zásahem víčka se postupně obsazovaly-kolik členů v kmeni, tolik zásahů) jediná potrava na novém ostrově bylo vzácné jablko, které si každý kmen zvlášť musel mezi s sebou dokola podávat pusou.Vyhrál ten kmen, který udělal co nejvíce kol.Bylo už dosti pozdě a tak jsme se umyli a šli spát.Ještě než někteří z nás usnuli, tak stihli  noční příjezd  Vojta,Filip N. a Káji.
Kuba

 Sobota

Po perné noci plné létajících bot a křiku jsme se probudili do krásného slunečného rána. Trochu jsme se rozcvičili někteří ve spacáku. A šlo se na snídani při které nám pánové mazali chleby s marmeládou nebo paštikou. Ale čaj si každý musel uvařit sám v kuchyni jsme vyfasovali hrneček s teplou vodou a šli ven, kde byly rozvěšené sáčky s čajem. Když někdo chtěl třeba ovocný čaj stačilo zvednout ruku s hrnečkem a čekat než se čaj vylouhuje. No a po snídani bylo potřeba postavit si přístřešek a tak se šlo ven. Venku ale bohužel padla mlha v podobě šátku na očích. A tak týmy musely stavět stan poslepu musím říci že jim to šlo skvěle a oba týmy postavily stany ve skvělém čase. Ale přece jen o pár minut byli lepší Dadepade. No a když jsme měli postavené přístřešky mohli jsme jít na průzkum okolí po cestě jsme viděli spoustu jarních kytiček zaváleli si sudy s kopce a poskládali BIMBRLATA s našich těl. Při cestě zpátky se ale vyskytl problém v podobě potoka a tak jsme si museli v lese najít části voru a pomocníka anděla. Když jsme našli jednotlivé části voru, slepili je izolepou a posadili na vrch voru anděla. Museli jsme se voru všichni chytit a co nejrychleji se vrátit na chatu o chlup vyhráli Kafiluni . Na chatě už nás čekal skvělí oběd od Dáši a Honzy v podobě pórkové polévky a boloňských špaget. Po obědě následoval polední klid. A po něm první kmenová rada, kde tým Kafilunů musel jednoho člena vyřadit. Vyřazeným na jednu hru se stal Filip, který nemohl pomoci týmu v další hře. Další hra byla podle azimutu hledat po okolí různé úkoly. Tuto hru těsně vyhráli Kafiluni. Když jsme se vrátili měli jsme trochu volného času a pak nastal čas jít si ulovit večeři. To spočívalo v tom lukem a šípy sestřelit buřt ze stromu. Bylo to opravdu náročné ale tento úkol lépe zvládl tým Kafilunů. Úlovek jsme si potom upekli na ohni a snědli. Po večeři nastal čas předvést jak jsme na tom s jazykolamy a jak se bojíme šáhnout do něčeho neznámého se zavázanýma očima. Šahalo se do kyblíku se škrobem listím a různými věcmi, které jsme museli poznat. S tímto úkolem si také lépe poradili Kafiluni. Po této hře následovala další kmenová rada kde tentokrát tým Dadepade musel vyřadit jednoho ze svého kmenu. Ale nastal problém každý hlasoval pro někoho jiného takže to dopadlo tak že každý měl jeden hlas a tak museli zasáhnout škodiči kteří rozhodli že do příští hry nenastoupí Dáda. Další hra byla už noční a úkolem bylo najít co nejvíce inzerátů. To se povedlo lépe Kafilunům. Po noční hře jsme si šli vzít pyžamo vyčisti zuby ale jelikož se asi nikomu nechtělo spát zahráli jsme si ještě krávu a mafii kterou ovládl jako největší mafián Lukáš. Pak už jsme byli ale všichni unaveni a tak jsme šli spát.

Mamča
 

 

Foto z výpravy

 


 

VALENTÝNSKÁ VÝPRAVA

V sobotu jsme měli sraz v Jaroměři, Na Špici. Dorazili tam Anička, Mamča, Sabča, Míša, Kuba, Bára, Vojta, Šimon, Zdena a Dáša. Nasedli jsme do autobusu mířícího do Náchoda.
V pořádku jsme dojeli a vydali se na cestu. Prošli jsme  kousek Náchoda a dostali jsme se na cestu vedoucí kolem řeky Metuje. Každou chvilku jsme docházeli ke zledovatělým potůčkům, tam jsme se klouzali a klouzali až jsme se doklouzali k malému odpočívadlu. Tam jsme vyšlapali ve sněhu velké srdce a hráli v něm na honěnou. Dali jsme si svačinu, napili se čaje a šli dál.
Cestou jsme si povídali, hráli hry, prolézali zamrzlou trubkou atd. Začali jsme se blížit k civilizaci a k našemu cíli - k Pekelské hospodě. Tam jsme si dali polévku, čaj a završení zákusek (čertův bobek nebo rakvičku).
Mezitím už pro nás přijel Ivoš, Honza a Milan. Ale my, když jsme vyšli ven, tak jsme objevili velký zamrzlý rybník. A tak jsme se zase všelijak klouzali. Nakonec jsme si ještě udělali fotku se sousoším čertů a rozjeli se domů. Celý dečn nás doprovázelo  sluníčko a teploměr ukazoval -15.

Míša

 

Foto z Valentýnské výpravy

a od Dáši



 

Víkendovka 20.-21.1.

Zápis z trochu netradiční víkendovky:


Ahoj posíláme zápis z výpravy na bazén:Dne 20.1. jsme spali na klubovně,hráli jsme deskovky,na nintendu a večer jsme se dívali na plátně na pohádku "TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY".V 12:15 večer jsme šli spát.Ráno jsme vstávali v 7:30,měli jsme rozcvičku s balonkem.Při hře se muselo klečet a pinkat do balonku.Ke snídani jsme měli bábovku od Dostálů,bábovku od Zajíčků a buchtu od mamči.Po snídani jsme šli na vlak.Vlakem jsme jeli do Hradce Králové do plaveckého bazénu,chvíli jsme museli čekat než příjdeme na řadu zatím jsme se dívali jak si ostatní lidé užívají v bazéně.Když jsme se konečně dostali na řadu dali nám hodinky ke skříňkám.Převlékli jsme se do plavek a šli do sprch.Kája se rozhodla že si nechá šampony ve sprchách.Pak jsme šli do bazénu.V bazénu jsme šli do výhřivky,na tobogán,do páry a zaskákali si do bazénu.Když už jsme museli jít z bazénu tak jsme šli zase do sprch.Když se Kája chtěla osprchovat nenašla svůj šampon.Zdena a mamča jí poradily,aby se zeptla na recepci,jestli to tam někdo nenašel.Převlékli jsme se a Kája se šla zeptat.Paní na recepci jí šampon dala takže Kája byla v pohodě protože se jí šampon našel.Oblékli jsme si boty a šli jsme do bufetu.Každý si tam koupil párek v rohlíku.Když Kája vyhazovala papírek do koše tak měla v ruce dvacetikorunu tak ji omylem vyhodila.Všichni jsme se shodly že se v koši hrabat nebudeme takže je Kája bez dvacetikoruny.Potom jsme rychle spěchali na vlak aby nám neujel.Vlak jsme stihly.Když jsme dojeli na nádraží tak jsme šli na klubovnu.Tam jsme si vzali věci a šli domů.VÝLET BYL SUPER,TĚŠÍME SE NA DALŠÍ.                                                                                                                                                                                                                                                                                KÁJA A DENDA
 

Foto z akce






 

Kontakt:
Mladí ochránci přirody BIMBRLATA, Na Trati 141, 551 02 Jaroměř 3
IČ: 22743235, účet: Fio banka: 2800281372/2010
e-mail: info@bimbrlata.cz
webmaster: mm@ensis.cz


© ENSiS 2011    
| Penzion Expanze Jaroměř | Baskeťáci Josefov | Jaroměř - Josefov |