Dnes je: 16. 09. 2019

Nejbližší významný den:
22. 9. Páťa

Svátek má:

Oddílové schůzky jsou opět ve středu - mladší od 16,30 do 18,00 hod a starší od 18,00 do 19,30 hod.

Přihlašování:

login:

heslo:

Pro zobrazení článků určených jen pro členy zadejte jméno i heslo přezdívku Verči
Nejnovější fotky:






VÁNOČNÍ SCHŮZKA

Fotky ze schůzky

 


 

PTAČÍ HRAD

V neděli 18.12. se uskutečnila tradiční výprava na ptačí hrad.Sešlo se nás 21ks.

 

Sraz byl u Penny a po nasoukání do aut jsme přejeli do Velichovek.A šlo se.Po kousku cesty nám Verča se Sabčou nalepili každému na záda samolepku se jménem pohádkové postavičky,které jsme pomocí otázek museli hádat.(Zdeně se vůbec nedařilo-nemohla uhádnout Juráška z Popelky)Pak se hrála další hra - velice žádaná (protože byly závěje)Káně letí.Pak už jenom zbývalo dobýt Ptačí hrad.Letos prý už po 15.!!Rozvěsily jsme ptáčkům dobrůtky,ustrojily jim i jídelní stromeček(i s trochou přičmoudlého cukroví ).Mezitím nám Petr s Dášou udělali ohýnek,opekli jsme buřtíky,rohlíky,chlebíky,banány,mandarinky a na závěr gumídky.Zazpívali jsme si koledu ve více hlasech.Zahráli hru pro nadané Matematiky ve dvou skupinách.Ovšem jsme zjistily,že počítat neumí nikdo!Pak už jen uklidit a hurá zpátky domů.Cestou jsme si pod elektrickými dráty pěkně zajiskřily,zaskákaly do dálky-což skončilo nerozhodně(alespoň podle Mamči).Cestu zpět jsme ještě měly zpestřenou dvěma retardovanými chlapci(Dominik a Vojta).Dominik si vytvořil kebab z listí a lákal nás na něj a Vojta zase kecal nějaké nesmysly.Nejhůř zablácená byla Kája Nováková ,Dominik ji strčil,asi chtěla ochutnat kebab.Nakonec jsme se společně odblátily,společně vyfotily a odjeli domů.

 

Pája Dostálová

 Foto z akce


 

Vánoční akce na Stanici pro zraněné živočichy.
  V sobotu 17.12. jsme se ve 12,30 sešli před lékárnou pod náměstím.Nebylo nás zase tolik já, Mamča Sabča, Míša ,Dáša, Bára a Sabča M. Vyrazili jsme směr stanice a cestou jsme objevovali nová místa Jaroměře.Novotňáci, zbytek Plechovek a Čvachtová s Jeníkem dorazili přímo na stanici. Před stanicí jsme si mohli prohlédnout různé ptáky a tak po středeční schůzce někteří nevěřící si zkotrolovali  jak velká je třeba vrána. Na stanici nás přivítali Puštíci za doprovodu kytar a vánočních koled. David Číp nás provedl s komentářem celou stanicí, promítl nám fotky o loukách a vyprávěl o ochraně přírody. V rozletové budově se Mamča strachovala o svojí hlavu, jelikož skoro vždy dostala ptačí nadílku. Míša si vybrala potkana, kterého by chtěla. Karel s Dandou si pohladili užovku. Prohlédli jsme si také různé druhy ptačích a savčích budek a viděli jsme i hmyzovník.Ten mě moc zaujal. Za odměnu jsme za oddíl dali zraněné zvěři pod stromeček  pytel granulí a masové konzervy a mrkve a a a a prostě každý něco přinesl. Začal nás zlobit vítr a zima a tak jsme si zazpívali ještě koledy a vyrazili jsme směr domov. Tedy zbytek světa (já, Míša, Sabča Mamča) jsme ještě navštívili Tesco, aby jsme dokoupily uzeninu na nedělní akci. Dáša s holkama šla domů dělat palačinky, doufám, že zítra přinesou.Na doporučení Míšy jsme celou akci ukočily tekutou bílou čokoládou a doprovodily se domů čerpat síly na Ptačí hrad. Děkuji všem zúčastněným, myslím, že to stálo za to.

 Foto z akce


 

12.11. 2011   PŘES STUDÁNKU NA KUKS

Tak jsme se v sobotu sešli ve velkém počtu 26 lidiček (současní a budoucí Bimbrlata s rodiči a jedna psí dáma před Lidlem ( tedy jsou tací, kteří raději čekají před Penny) a vyrazili přes Dolce ke studánce pod Novou Amerikou. Cestou jsme si zahráli krokovačku, kterou vyhrála Mamča. Za doprovodu sluníčka jsme dorazili až ke kostelu v Zaloňově, kde jsem se nasvačili, koukli na úlovek myslivců a vyrazili přes JZD (zde si někteří cvičně prošli po klouzavých válcích s přikrytým hnojem) do lesa ke studánce. Dáša nás popoháněla slovy, že je zvyklá mít teplého buřtíka ve 12 hodin. Jediný špatně schůdný kousek pro kočárek byl kopec dolů ke studánce a ohništi, ale vše se zvládlo. Ještě než se úplně dorazilo ke studánce, začalo se spekulovat, zda u studánky zůstaly sochy od Mamči a Sabči nebo jestli je někdo ukradl. S velkou úlevou jsme uviděli, že vše je tak jak má být a vodník s žábou a klíčem jsou na svém místě. Udělali jsme skupinovou fotku a poslali jí Terce do nemocnice, aby jí bylo trochu veseleji. Další milé překvapení bylo na banánovém místě, kde náš banánovník měl svůj první plod. Vzala si ho Kačka ke svačině. Po opečení buřtů, kde Danda zjistil, že jídlo si před Lízou musí opravdu hlídat, jsme si zahráli běhací hru s čísly. Byla to remíza. Najedeni, vyběhaní jsme se rozdělili na dvě party: parta kočárková jdoucí po asfaltce a parta lesních skřítků, kteří zdolali les a lesní cesty a nasbírali si bukvice.
U Nové Ameriky jsme se všichni zase spojili a společně obešli golfové hřiště. Menší účastníci začínali mít trochu problémy s nožičkami, ale vše zvládli na výbornou. Nad Kašovem jsme si ještě za sluníčka pustili draky, které jsme si ve středu udělali na schůzce. Myslím, že každý dráček nějakým způsobem letěl. Můj letěl vysoko a zalíbilo se mu na stromě, tak tam zůstal a Anežka získala alespoň provázek pro svého draka.
Tak a kde se vzaly, tu se vzaly a najednou před námi byly železniční závory a Kuks ve své kráse. Míša ze Simčou udělaly brýlovou přehlídku, udělili jsme instrukce kdy a kde se sejdeme a mohli jsme vyrazit na tamní předvánoční trhy. U brány měli trochu problém s velkými počty, ale vyšlo to. Trhy byly pěkné a příjemné. Kromě různých výrobků, to všude vonělo koblížky, medovinou, tureckým medem ….
Ve tři hodiny jsme se sešli u východu, zkontrolovali co kdo koupil, dokonce nám Mamča ukázala dárek pro Sabču, který si sama vybrala, ale nemá o něm vědět. Spokojeni jsme se vydali na nádraží. Áda cestou ukusoval velké perníkové srdce s nápisem miláček a byl krásně zamatlaný.
Na nádraží bylo veselo. Nás bylo celkem 26, pes a kočárek a na nádraží už asi tak 40 lidí. Trochu to vypadalo, že se nevejdeme, ale po dobré organizaci Dáši se vešli všichni. Na nádraží jsme si zakřičeli oddílový pokřik a rozešli se do svých domovů.
Děkuji všem za super akci, hlavně zdravému jádru dospěláků (Stáňa, Vraťka, Dáša, Jitka, moje mamka a p. Bartošová) a zbytku smečky.
Zapsala Zdenislava
 

odkaz na FOTKY.
Fotky od Lukáše B.

 


 

Za duchem z Falkenburku,
aneb
POdzimní PRázdniny v LUŽických horách

27.10. – 30.10. 2011
Místo: chata Seleška, Lužické hory (www. seleska.wz.cz)

Podzimní výprava do lužických hor s Poutníky

Čtvrtek
Nastal ten slavný den. Ve čtvrtek jsme se všichni (Bimbrlata a Poutníci) shromáždili na nádraží. Zaplnili jsem celou halu. A to s námi ještě nebyl Vojta, který se vezl kvůli nemocné noze autem. To byl rámus! Když přijel vlak, všichni jsme se i s batohy naměstnali do vagónů, (Zdéna s Anežkou a holkama Diviškama dokonce jely ve speciálním, zdravotnickém) zamávali jsme rodičům na peróně a vyrazili jsme vstříc společným prázdninám. Měli jsme před sebou opravdu dlouhou cestu. Navíc s přestupem a komplikací v podobě výluky. Ale ve vlaku si každý našel nějakou tu zábavu. Ať už to bylo povídání, karty, čtení strašidelných příběhů či studování astrálního cestování… a tak nám cesta utekla příjemně, a celkem rychle.
Když jsme vystoupili i se všemi zavazadly ve Lvové z autobusu, rozdělili jsem se do dvojic „malý + velký“ a vyrazili směr chata Seleška. Že to ale byla dálka! Všichni „malí“ však šlapali na jedničku. Lukáš měl sice menší potíže, ale i on to zvládnul. Cestou jsme se navzájem pomalu seznamovali, Jeník vyprávěl Terce o traktorech, Honzík, Filip a Míša prchali před nepřátelskými vojáky. Každý se snažil si cestu zpříjemnit.
Po udolání cca 6 km (!), přes les, vesnici, louku a ještě jeden les jsem konečně dorazili do cíle. Ke krásné chatě uprostřed ještě krásnějšího lesa.
První věc, kterou jsme po příchodu vykonali, byla sváča, protože nám cestou pěkně vyhládlo. Potom jsme se šli „zabydlet“ do pokojů. Ještě jsme čekali na Vojtu, který zabloudil se svým taxíkem až kamsi do Petrovic u Děčína. Po jeho příjezdu jsme se rozdělili do skupinek (Burani, Barulen, Gralfen, Lafneci a Klanerf) a vyrazili ven. Prošli jsme se lesem a zahráli si hru, při které jsme se dozvěděli něco o historii hradu Falkenburku a také to, co bude našim úkolem. Totiž o osvobození ducha Hynka Bočka z Pardubic pomocí slanečků, které mu kdysi kdosi uloupil.
Po návratu k chatě jsme ještě po tmě nalovili první slanečky duchovi a pak si dali večeři – špagety, zahráli si ještě pár seznamovacích her a pak se znaveni odebrali do hlubin spacáků.

Pátek
Po snídani na nás čekala hra „Pohádkové bludiště“. Cestou za pokladem jsem zažili mnohá dobrodružství. Letěli jsme na koštěti (následoval náraz do stromu), prali se s vodníky a ježibabami, koštovali perníček a živou vodu či tančili s lesními duchy a vílami. Jedna ze skupinek sice zabloudila tak, že k pokladu vůbec nedošla, ostatním se to ale povedlo. Nejrychleji se to povedlo tlupě Barulen, ve které byly mimo jiné i Anežka, Denda Do. a Dáda.
Poté jsme se všichni zapojili do přípravy dřeva. Pilně jsme tahali klády i klacíky, sekali, lámali a řezali, abychom si mohli večer opéct buřty.
Po práci jsme se najedli a následoval polední klid, během kterého někteří z nás podnikli lov na cache. Ostatní hráli hry, povídali si nebo využili chvíli klidu k spánku.
Po poledňáku jsme popadli batůžky, sbalili si pití a svačinu a vyrazili na výlet ke zřícenině hradu Falkenburk. I Vojta s ortézou statečně zdolával kopce. Na hradě jsem posvačili a také ulovili další cache. Koumák na ní nevědomky seděl, ještě že Bára pečlivě zkoumá. Cestou zpět jsme museli překonat strmý kopec dolů, mnozí z nás si pěkně narazili zadky. Další cache jsme se sanžili najít v jednom z několika bunkrů, které stály v linii blízko hradu. Ačkoli jsme se opravdu snažili, nepodařilo se nám jí najít(ani Aničce s Blikem, a to se tak snažili). Když už se začalo stmívat, vyrazili jsem zpět.
Přišli jsem už za tmy. A co jsme nezjistili!? Zapomněli jsme na pruty na opékání! A tak se o to ti „starší“ za pomoci baterek museli postarat. Naštěstí to zvládli a buřtí hody mohli začít. Mňam!
Když už byli všichni v chatě, tak ještě byla připravena hra na pohádky, kde byli různé stanoviště s různými úkoly.
Poté následovalo sprchování a pak hurá do hajan.

Sobota
Ráno jsme se pořádně nasnídali a Poutníci nás naučili hru brännball ( to je něco jako softball, baseball a gorka-morka). Byli jsme rozděleni do dvou týmů a hráli jsme ho celé dopoledne. Mezitím se pár holek z Bimbrlat odebralo do kuchyně připravit oběd.
Dobrá polévka bylo to nejlepší, co nás mohlo po chladném dopoledni venku pořádně zahřát, poté jsme si pochutnaly na číně. Přes polední klid se blblo, hráli deskovky nebo jen tak povalovalo v posteli.
Jelikož už jsme většina uměla s GPS navigací tak byla vyhlášena velká hra, která mohla rozhodnout o konečném pořadí skupinek. Během hry se luštili šifry, hledali schované různé věci (vlasce, magnety, špejle) atd... Na konci hry se dobíhalo k jezeru zlatých slanečků kde jsme museli vysypat potravu pro slanečky, kterou jsme nosili celou dobu v pytlíkách a říci heslo – ZLATÝ SLANEČEK NENÍ BLBEČEK. Ze získaných věcí jsme si měli vyrobit prut a měli jsme 7 minut na lovení slanečků. Nějaká skupinka si jich zvládla vylovit celkem dost, nějaka ani jednoho. Po dostání se všech skupinek do chaty, bylo velké sčítání slanečků, takže také vyhodnocení. A svačina – párek v rohlíku.
Poté jsme hráli v chatě různé hry a pak se šlo ven vyvolávat ducha Hynka. Vyvolávali jsme ho kousek od chaty, ale všichni měli trochu v kalhotách. Bylo to velmi obtížné, protože se pokaždé stala nějaká malá nehoda, ale po pátém vyvolání zaříkávadla se duch Hynka přece jen ukázal, poděkoval nám za slanečky a poradil nám jakým směrem máme hledat ukrytý poklad. Tři odvážlivci ho šli hledat. Po chvíli se vrátili se svítícími náramky a malými podobiznami Hynka.
Všichni jsme se v pořádku vrátili do chaty zahráli hry a šli jsme spát, abychom nabrali hodně síly na cestu zpátky na vlak. Velcí ještě vytřeli a připravili balíčky jídla do vlaku.Zahráli si hru Time’s up a šli také spát.

Neděle
Ráno byl k snídani poridge, jako na každé výpravě a kuličky do mléka. Poté se šlo balit. Když měli všichni zabaleny všechny věci v batohu, tak se batohy vystěhovali ven z chaty. Kdo měl čas, tak si ještě zahrál vybíjenou. Na cestu ještě všichni dostali velkou svačinu aby se ještě více zaplnili batohy.
V deset hodin se vyrazilo směr nádraží. Všichni byli velmi stateční a šli rychle, že jsme měli dost času na odpočinek před příjezdem vlaku. Na nádraží ve Lvové jsme dostali pamětní listy, kam jsme si většinou nechávali všechny podepsat.
Ve vlaku byla velmi hodná průvodčí, která si s námi asi užila hodně srandy. V Liberci jsme přestoupili na vlak, který jel rovnou do Jaroměře. Cesta byla dost zdlouhavá, protože pořád někdo do vlaku přistupoval a nikdo nevystupoval. Ze Staré Paky jel vlak zcela naplněn a nikde nebylo k hnutí. Všichni byli rádi když na nádraží spatřili své rodiče a povedlo se jim dostat z vlaku. Po oddílovém pokřiku bylo během 10-ti minut nádraží vyprázdněné. Ani Sabča nezůstala spát na nádraží.

Výprava byla SUPROVÁ a doufám, že si ji zas někdy zopakujeme!
Anička a Míša

P.S. Děkuji všem zúčastněným Bimbrlatům za překonání velké túry s batohy a za
celkovou spolupráci na celé akci. Už se těším na další víkendovku. Zdenislava
 

FOTO z akce
Fotky na stránkách Poutníků

 


 


 



TAJEMSTVÍ HRNEČKU VODNÍKA BRODÍKA

24. -.26.6. 2011
 

Závěrečná výprava na Broďák

Za doprovodu bouřky jsme se v pátek sešli na nádraží ( Anička,Anežka, Bohouš, Dominik Martin, Míša,  Mamča, Sabča, Terka, Vojta, já a Líza) a  rychlíkem odcestovali do Červeného Kostelce. Počasí se během cesty umoudřilo a my jsme dorazily do kempu, kde už na nás čekal Ivoš. Postavili jsme stany, prošli kemp a rychle se ukryli do stanů, jelikož přišel přívalový deštík. Po deštivé zkoušce, kde obstály všechny stany, jsme se navečeřeli, poklábosili u ohně a šli spát.

Ráno ještě mírně sprchlo, ale teplo bylo, nasnídali jsme se a dostali jsme rozbité papírové hrnečky, které jsme měli spravit nasbíranými body za hry, protože jedině tak se pozná ten nejvodník. Pak jsme vyrazili na kešky kolem  Špinky. Osvěženi gumovými medvídky – děkujeme Mamčo- jsme přes kešky dorazili až k borůvkám. Mňam. Jelikož už bylo hodně hodin, zrychlil se krok a spěchalo se na oběd. Před kempem nás přepadli kovbojové s papírovým koněm a umluveným  indánem, ale oběd je oběd a tak jsme utekli do restauračky. Po obědě byl čas na odpočinek a tak hurá na houpačky. Kluci málem odletěli, jak se velice houpali. Po odpočinku se musela doplnit zpráva, kde chyběla nějaká slova. Písmena slov s čísly byly různě po kempu . Nejtěžší slovo bylo pro některé BREKEKEKE. Když jsme ze složené zprávy zjistili informace o vodníku Broďákovi, čekala nás vodníkova štafeta , kde ti poslední v řetězci (Mamča, Anička a já) museli doplavat na ostrůvek a přinést dušičku. To už svítilo i sluníčko, ale do vody se ostatním nechtělo. Po štafetě se vše obrátilo a kromě dvou jsme byli všichni ve vodě  včetně Lízy. Nejvíc jsme dováděli na ostrůvku, který jsme málem potopili.

Osprchováni a ustrojeni jsme se připravili na lakrose, ale nechtělo se nám moc běhat.Proto jsme si nejdříve zahráli hru na kreslení obrázků na záda. Pak už začal boj v Lacsrose. Terka s Vojtou měli  rychlonohy , přes Ivoše nešlo projít, teď už vím od koho mám ty modřiny , ale bojovalo se ukrutně. Po zaslouženém odpočinku a odměně v podobě melouna  jsem s holkama  šla vařit večeři. Kluci šli opětovně dovádět na houpačky a pozorovat rybáře.

Po večeři   bylo zapotřebí nohou  a  paměti. Rozsypala se totiž kódová kartotéka dušiček a musela se dát dohromady. Někteří mají , ale strašně malou paměť . Už se začalo stmívat a tak Ivoš rozdělal oheň a protože nás bylo přesně dvanáct, zahráli jsme si  tleskací  vyřazovačku na měsíce . Prosinec byl přejmenován na PRASINEC. Zábava se začala rozjíždět a dost k tomu přispěla hra Time up. Vůbec mi nejsou známy  myšlenkové pochody Martina, ale na nápovědu 20a 21 hned vykřiknout Alibaba je dost dobrý. Mamča ještě teď nezavřela pusu údivem a Anička syčí šprte.Je už dost hodin a začínáme zývat únavou, takže hop a skok do spacáčků a pelechů.

Nedělní ráno nebylo vůbec pěkné, co se počasí týče. Mžilo a mžilo, ale to nám neubralo na humoru a po poridgi jsme šli dokázat jak si umíme ubránit svoji dušičku. Dušička byl balónek přivázaný k noze. V šlapacím boji se našlo i dost pěkných tanečních variant. Tento souboj vyhrál Vojta. Tímto byly rozdány poslední body a dokresleny poslední části hrníčku. Ten kdo měl vybarvený celý hrníček, mohl do  sochy Broďáka hodit upomínkovou kartičku. Začal čas balení, ale zbyl i čas na ulovení blízké kešky.

Poobědvali  jsme a udělali společné a foto a rozloučili se s Ivošem a kempem a vyrazili směr Červený Kostelec. Cestou jsme stačili ulovit ještě jednu kešku a za doprovodu deště jsme došli až na nádraží. Vlak byl o 15 minut opožděn a tak jsme dojedli tang a kukuřici. Ve vlaku jsme potkali kamarády  z oddílu Poutníci, popovídali si a byli jsme v Jaroměři. Byla to fajn závěrečná výprava. Díky vám všem velikáni Bimbrlat.         

Zdéna


 

fotky z výpravy

 

 


28.-29.5. Bimbrlácký paintball

     Někdo přijel autobusem, někdo autem, někdo na kole, hlavní bylo, že jsme se v sobotu 28.5.2011 sešli u Plechovek na chatě. Ivoš s Míšou a Vojtou stihli postavit velký bílý stan a skoro všichni se v něm zabydleli. Martin s Dominikem spali pod širákem a Mára pod pergolou.

     Udělal se oheň, snědla večeře a začala štafetová hra čísel. Pak si kluci zahráli fotbálek a holky připravily suroviny na nedělní  vuřtguláš. To už byla tma a tak mohla začít noční hra za svítícíma očima zvířat. Všichni to zvládli a nikdo se neztratil, takže se mohlo zalehnout do spacáků a užívat si spánku.    Zatím co jsem vařila guláš a připravovala poridge na ráno, Ivoš četl vtipy z prácáku Mamči.

      Ráno nás přivítala menší mlha, která se proměnila v hezký den. Posnídali jsme tradiční poridge a buchty a hurá na bezpečnostní instruktáž k paintballu. Starší členové hráli paintball doopravdický za dohledu Ivoše, mladší členové hráli paintball v bílých tričkách se stříkačkou barvou jejich týmu za dohledu mě a Lízy. Stříkačkové boje byly promyšlené, ale ani mě se nepodařilo stříknout jen na triko protihráče, takže Kája měla barvu i v obličeji. Tým Kačky měl zajímavou past před svoji zástavou a to maskovaný Kaččin výkal. Stríkačkové boje proběhly dva  a skončilo to nerozhodně.

     Starší si zadováděli v druhé polovině lesa a podle informací byla Sabča zdatně zasahována do zadnice. Au. Asi nejvíc zaujala hra na V.I.P. a francouzskou revoluci.Podle průzkumu rukou a nohou si někteří odvezli pěkné červené tetování (jelita) a někteří krásná barevná trika.

     Počasí nám nahrávalo a sluníčko vše hlídalo. Po menším odpočinku jsme se museli už rozloučit. Někteří se  vydali na autobus a pro zbytek si přijeli rodiče.

Akce byla fajn, děkujeme za buchty a  ovce děkují za společnost.

Tak zase někdy a někde.

Ahojda Zdenislava

FOTO ZDE

 


ZELENÁ STEZKA - ZLATÝ LIST

V sobotu 16.4. jsme se zúčastnili místního kola soutěže Zelená stezka - Zlatý list.

Vzhledem k tomu, že jsme měli zastoupení v 8 hlídkách z 12, lze říci, že jsme se zúčastnili velmi úspěšně.

Fotky z akce jsou na stránkách Puštíků, kteří celou akci pořádali.

 

 


TŘI V JEDNOM  - 9.4.2011

Hledání jara - Úprava studánky - Ukliďme svět

Tento den jsme zvládli tři akce na jednou. Po osmé hodině ranní jsme se nás 10 statečných a pes sešlo na jaroměřském nádraží. Těsně před odjezdem vlaku doběhl i ten, na kterého jsme dnes čekali nejvíce - Jirka Miler, přírodozpytec.

V Kuksu nás vlak vyplivl na opuštěný peron a než jsme se z toho vzpamatovali, už jsme dostali první informace o jarní přírodě. Však ony se budou hodit příští týden na Zelené stezce - Zlatém listu. A vydali jsme se "hledat jaro". To se má letos poznat podle kvetoucí pampelišky, létajícího běláska řeřichového a lezoucí žáby.

Pampelišku nebyl problém najít, často rošťácky žlutě vykukovala ze zelanajících se trávníků. S ostatními dvěmi indiciemi už to bylo horší.  Foukalo, jak nám nikdy na podzim při drakiádě ještě nefoukalo. To se pak motýlkům nebylo co divit že si raději někde schovali svá křehká křídla. A i když sluníčko poletovalo po zcela modré obloze, tak 14°C asi bylo málo na to aby žáby potovaly ze svých přezimovišť hledat své partnery.

A tak se stalo, že kolem Nové Ameriky, kde nám golfové míčky skákaly rovnou do kapes, jsme došli k naší studánce v lese u Vestce. V loni na podzim jsme studánku vyčistili a zastřešili, ale zbývalo ještě dodělat zakrytí bočních stran, pořádně ji označit, opět vyčistit a po umístění nádherných hlídačů - vodníka a žáby - z výtvarné dílny Mamsaba - jsme mohli studánku otevřít touto říkankou:

"Otvírám tě studánko krásná, aby tvoje vodička byla jasná. Otvírám tě studánko klíčem ze zlata, aby z tebe mohla pít ptáčata. Otvírám tě studánko písničkou, abys nás obdařila dobrou vodičkou."

A tím dva z cílů bylyo za námi. Zbývalo uklidit svět. Bylo jasné, že tento úkol asi nezvládnem a tak jsme se pokusili uklidit aspoň jeho kousíček. To byste nevěřili co se všechno v lese nenajde. Po vyhodnocení zvítězil rum hned před pivem a sklenic od okurek. Bylo toho asi 6 pytlů- vlastně ještě je - u nás v garáži, tak doufám, že si na to vzpomenu dřív, než sousedi začnou nadávat, že na dvorku něco smrdí.

A protože nám vyhládlo a oheň se podařilo zapálit na první sirku, mohli jsme si opéct první jarní vuřtíky, zazpívat pár písniček, zahrát hru a vydat se zpátky k domovu.

Díky všem účastníkům a zejména Jirkovi za jeho povídání.

FOTO

 

 



Umění je zábava

Hledání jara 2011

Plavání s Bimbrlaty

v Hradci Králové proběhlo 23. února a bylo prostě suprový. Nakonec nás bylo celkem 25 což bylo v jednu chvíli řekl bych tak polovina návštěvníků celého areálu, takže jsme si to opravdu užili.
Někteří členové oddílu si splnili zkoušky v plavání a zdárně zdolali 100 m.

Pár foteček bude od Zajíčků a už se na ně těšíme.

 

 

 


ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY r. 1911

FOTO z akce

Sešli jsme se ve čtvrtek odpoledne na parkovišti a obětaví taxirodičové nás odvezli na místo konání - chatu městského úřadu na Nesytě. (Pozn. málem zdejší pobyt nedopadl, omylem byla chata rezervována pro 2 skupiny, ale vytáhli jsme si delší sirku)
Po krátkém ubytování byly olympijské hry zahájeny proslovem ředitele – Ivošem, slibem sportovců a rozhodčích, státní hymnou, zapálením olympijského ohně a rozdáním závodních čísel.
Zjistilo se který sportovec patří do jaké ze zúčastněných zemí Lichnštejnska, Zimbabwé a Hawaje losováním z výkonostních košů. Mezi tím se zjistilo, že večeře sice bude, ale neteče voda, jelikož zamrzly trubky. Do rána se problém podařilo odstranit – uf. Po prezentaci jednotlivých zúčastněných zemí už probíhala volná zábava formou deskových her, spánků a čerpání sil. Klukům se moc nechtělo, ale nakonec se přemohli.
Ráno nás přivítala vůně z olympijské jídelny. Každá země si dala rozcvičku a po jídle a hygieně se šlo závodit v štafetovém běhu na lyžích. Běh byl zpestřen občerstvovací stanicí s vánočkou nasucho. Vše se obešlo bez udušení závodníků. Někteří závodníci byli tak nadšeni lyžemi, že běhali pořád. (Korky a Borat). Štafeta byla zdárně dokončena a následovala bobová dráha. Zjistili jsme, že první bobová dráha měla 18 zatáček. My jsme měli štěstí, neměli jsme ani jednu, ale museli jsme běhat do kopce a předávat bob. Počasí nám přálo a začalo sněžit. Po dvou kolech bobování jsme se dozvěděli výsledky a šli jsme se usušit a najíst . Jídelna už měla nachystáno – polévka, brambory, sekaná, zelí. S plným břichem se nedá sportovat a tak následoval polední doping.
Odpoledne se zahájilo příjezdem poslední soutěžící z Hawaje - Mamči. 3,2,1 start a začal biatlon. Muselo se běžet lesem podle fáborků, dále se trefit sněhovou koulí do sloupu na tři pokusy (kdo se netrefil, běžel trestné kolečko) a rychle do cíle předat štafetu dalšímu.
Čtvrtou disciplínou v pořadí byl turnaj v hokeji, který se musel upravit na zimní fotbal. Jeden zápas se hrál 10 minut. Jak se během hry ukázalo, tak dlouhé sukně byly výhodou jak v brance, tak v útoku. Terka kromě sukně použila i svých bot a tak mají alespoň 3 účastníci vzpomínku. Lízu jsme museli držet, jelikož chtěla také hrát a utíkat s míčem.
Počasí se začalo měnit a místo mrznutí začalo oteplování. Šli jsme se proto posilnit a usušit do olympijské vesnice. Po těstovinách s tvarohem, kakaem nebo skořicí se zjistilo, že mezi účastníky někdo používal nedovolené dopingové prostředky a tak musela být provedena dopingová zkouška. Nejdříve šlo o největší předklon – přesah rukou, dále následovala zkouška balanční. Muselo se stát co nejdéle na jedné noze bez držení a výměny nohou. Zkouška nabrala nečekaných výsledků a prvních zápisů do Bimbrlovy knihy rekordů – Anička 80 minut. Pak už jí to prostě nebavilo, protože už nikdo nesoutěžil. Zahráli jsme si ještě nějaké hry a šli čerpat síly do spacáků. Tento večer už kluci zabrali jako první, zaté malé dívky byly k neutahání.
Sobota byla zahájena rozcvičkou venku, kde jsme zjistili, že počasí nabírá velkých změn a místo čtvrtečního super sněhu nás vítal parasníh. A když para sníh, tak paralympiáda. Posilnili jsme se snídaní, kde byl servírován i chléb ze sádlem. Míša si moc pochutnala dokud si myslela, že je to máslo.
První paradisciplína byl běh na jedné lyži bez hůlek. Týmy se velice povzbuzovaly a pomáhaly si. Doprovodný pes Líza nevěděla, koho má honem popohánět jak to bylo rychlé. Radostně, ale zmateně reagovala na druhou disciplínu – psí spřežení. Vše by bylo v pořádku, ale psi byli slepí. Vodiči se měnili po určených úsecích. Zjistilo se velice brzy, kdo ví, co je vlevo a co je vpravo. Oddychovou akcí bylo sněhové dílo – zobrazení jednoho člena své země. Tak tady opravdu baret dolů před všemi umělci. Díla byla skvostná a detailní. Počasí pak ukázalo jak budou vypadat postupem času.
Zasloužený odpočinek v podobě obědu (polévka, masová omáčka na kari s rýží) a kadeřnického koutku byl ukončen a zahájen byl paraběh lesem s plněním úkolů. ( začal běh s hůlkou, dále se museli všichni svázat nohou k sobě, pak pokračoval běh siamských dvojčat a končilo se přinesením jednoho závodníka na zádech.) Uf, namáhavé, ale bez úrazu zvládnuté.
Odpočinkovou,ale nervověadrenalinovou disciplínou byl venkovní curling. Hawai skoro pořád dokazovala, že má ráda moře a tak jejich víčko většinou skončilo ve vodě. Korky Bůček byl uznán za borce této disciplíny.
Parasníh už skoro nebyl a tak jsme ze uvelebili v chaloupce a pokračovali jsem v curlingu v místnosti.
Posilněni bramborami na loupačku a buchtami začalo nádherné synchronizované krasobruslení. Nebylo se zač stydět. Opravdu paráda. Tak a je dosportováno. Zdenislava nám přečetla kuriozity z prvních olympijských her a zahrály jsme si lístečkovou hru s doplněním textu. Nechtělo se nám ještě spát a tak začala pantomima olympijských témat. Čas se nachýlil a síly už nestačily a tak jsme uvelebili do spacáků. Tedy malé holky si ještě přeříkaly Krucibábu. Karel to vedl.
Ráno nás probudilo zděšením, že sníh už někam odešel. Posnídali jsme poridge, dojedli buchty, zabalili si, uklidili a čekali na vyhlášení. Ředitel olympijských her slavnostně ukončil hry, rozdali se medaile a pohár.
Závěrečná fotografie všech účastníků byla tou poslední tečkou zimní olympiády, jelikož si pro sportovce přijeli taxíkové spojky a odvezli je do svých bytečků.
Všem zúčastněným sportovcům velice děkujeme za super prodloužený víkend a přejeme hodně sil do dalších olympiád.

 

 

 



Nulté zimní olympijské hry 1911

V cíli běžecké štafety

Lyže moc neposlouchají

Při biatlonu je třeba řádně mířit


Hokejoví diváci

Na paraolympiádě soutěžili i musheři se slepými psi

Na olympiádu zavítali i umělci tvořící z ledu

Curlingoví mistři


Curling v hale - napětí v hledišti

Vítězný tým Zimbabwé

UZLE

Výsledky uzlařské soutěže na schůzce jsou ZDE.


Připravujeme plán akcí na rok 2011

 

Již známé termíny, budeme dále doplňovat:

Pro koho Termín Akce
Bimbrlata 4.-6.2. Pololetní prázdniny - Nesytá - Zimní olympijské hry
Veřejnost 4.-6.3. Kurz malování (od 15 let) - jen pro předem přihlášené.
Veřejnost 9.4. Hledání jara, Otevírání studánek  - procházka do přírody s odborníkem, hledání známek jara, čištění a úprava studánky. Kuks - Jaroměř
Veřejnost 10.4. Výtvarná dílna - zdobení velikonočních vajíček
Veřejnost 1.5. Výtvarná dílna - tvoření ozdob z FIMO hmoty
Bimbrlata 28.-29.5. Paintball
Bimbrlata 24.-26.6. Závěrečná výprava
Bimbrlata 10.-24.7. Letní tábor u Kostelce u Heřmanova Městce
Veřejnost 16.-17.9. AŽ NA DNO -  čtyřiadvacetihodinovka v běhu či chůzi
Veřejnost 9.10. Malování na textil
Bimbrlata 26.-30.10. Podzimní výprava - Lužické hory - Chata Seleška
Veřejnost 5.11 Výtvarná dílna - pedig pro začátečníky
Veřejnost 6.11. Výtvarná dílna - pedig pro pokročilé
Vedoucí a instruktoři 16.-20.11. Celostátní vzájemná výměna zkušeností - Hradec Králové
Veřejnost 11.12. Výtvarná dílna - zdobení perníčků
Veřejnost 18.12. Ptačí hrad

 


 

Kontakt:
Mladí ochránci přirody BIMBRLATA, Na Trati 141, 551 02 Jaroměř 3
IČ: 22743235, účet: Fio banka: 2800281372/2010
e-mail: info@bimbrlata.cz
webmaster: mm@ensis.cz


© ENSiS 2011    
| Penzion Expanze Jaroměř | Baskeťáci Josefov | Jaroměř - Josefov |